Velký průvodce · Švýcarsko · Bernský Oberland

Jungfraujoch: nejvyšší nádraží Evropy a led, kam až dohlédnete

Na nádraží ve výšce 3454 metrů nad mořem vystoupíte z vlaku, projdete tunelem ve skále a najednou před vámi leží svět, který vypadá spíš jako Antarktida než jako střed Evropy: nekonečné ledové pláně, hřebeny čtyřtisícovek a tlumené ticho, které přerušuje jen vítr. Tohle je Jungfraujoch, místo, kterému se neříká nadarmo Top of Europe. Vyjet sem autem nemůžete — a právě v tom je půvab celé cesty.

Pro řidiče z Česka je dobré vědět hned na začátku jedno: na samotné Jungfraujoch se autem ani dodávkou nedostanete. Posledních zhruba devět kilometrů vás vyveze ozubnicová dráha tunelem prokopaným přímo skrz horu Eiger. Auto necháte v dolině pod horami a nahoru vyjedete vlakem. V tomhle průvodci najdete, kde odstavit auto nebo dodávku, jak funguje horská železnice, co na sedle uvidíte a kolik za výlet zhruba počítat. Ceny uvádíme ve švýcarských francích a tam, kde se mění podle sezony, najdete poznámku k ověření.

Jungfraujoch je sedlo mezi horami Jungfrau (4158 m) a Mönch (4107 m) v srdci Bernského Oberlandu. Spolu se sousedním vrcholem Eiger (3967 m) tvoří tyhle tři hory nejslavnější horské trio Švýcarska. Pod sedlem se rozlévá Aletschský ledovec — největší ledovec celých Alp — a celá oblast Jungfrau-Aletsch je od roku 2001 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Myšlenka dovézt turisty vlakem až pod vrchol Jungfrau byla na konci 19. století skoro šílená. Přesto se do ní curyšský průmyslník Adolf Guyer-Zeller v roce 1893 pustil. Plán počítal s tunelem, který se prokope skálou hor Eiger a Mönch až k sedlu Jungfraujoch. Stavba začala roku 1896 a měla trvat pár let — nakonec se protáhla na šestnáct let a stála životy několika dělníků. Guyer-Zeller se otevření nedožil, zemřel už v roce 1899.

Když 1. srpna 1912 dorazil první vlak na konečnou stanici, vznikla železnice, která dodnes drží titul nejvýše položené nádraží Evropy. Po cestě tunelem vlak zastavuje na stanicích Eigerwand a Eismeer, kde okna prokopaná přímo do skalní stěny Eigeru nabízejí pohled ven do propasti. Je to jeden z nejodvážnějších kousků inženýrství své doby — a pořád funguje přesně tak, jak byl vymyšlen.

Jak se na Jungfraujoch dostanete

Výchozím bodem je sedlo Kleine Scheidegg (2061 m), kam vyjedete vlakem buď z údolí Grindelwald, nebo z Lauterbrunnenu přes Wengen. Na Kleine Scheidegg přesednete na vlastní Jungfraubahn, která vás tunelem vyveze až nahoru. Od roku 2020 navíc funguje moderní lanovka Eiger Express z Grindelwald Terminalu na stanici Eigergletscher, která cestu znatelně zkracuje — odtud pak pokračujete vlakem. Celá jízda nahoru trvá zhruba hodinu až hodinu a půl podle zvolené trasy.

Cesta sama o sobě je zážitek. Z Kleine Scheidegg máte přímo před sebou severní stěnu Eigeru, jednu z nejobávanějších stěn v Alpách. Vlak pak zajede do tunelu a krátce zastaví na stanici Eismeer (3160 m), kde se přes prosklenou vyhlídku díváte na ledovcové ledové moře sevřené skalami. Je to jediný pohled ven během podzemní části cesty — vyplatí se u okna nezaspat.

Co na Top of Europe uvidíte

Nahoře nečekejte jen jednu vyhlídku, ale celý komplex prokopaný a vystavěný do sedla. Srdcem je observatoř Sphinx (3571 m) — výzkumná stanice s vyhlídkovou terasou, ke které vyjedete jedním z nejvýše položených výtahů v Evropě. Z terasy máte pod sebou Aletschský ledovec a kolem dokola hřebeny čtyřtisícovek. Za jasného počasí prý dohlédnete až do Francie a Německa.

Druhá nezapomenutelná zastávka je Ledový palác (Eispalast) — chodby a sály vytesané přímo do nitra ledovce, kolem dokola hladké modravé stěny ledu a sem tam ledové sochy. Je tu stálý mráz, takže pevné boty a teplá bunda jsou na místě i v srpnu. Z budovy se dá vyjít i ven na sněhové plató, kde se v létě dá jít kousek po ledovci, svézt se na sáňkách nebo si vyzkoušet krátkou lyžovačku.

Aletschský ledovec: největší v Alpách

Pohled, kvůli kterému sem většina lidí jede, je Velký Aletschský ledovec. Táhne se od sedla pod vámi v dlouhém zákrutu přes dvacet kilometrů dolů a je to největší a nejdelší ledovec celých Alp. Z vyhlídek na Jungfraujoch ho vidíte z ptačí perspektivy jako obří zamrzlou řeku se zřetelnými tmavými pruhy morén. Právě tahle scenérie dostala oblast Jungfrau-Aletsch na seznam UNESCO.

Kdo má kondici a horské zkušenosti, může se po značené trase po ledovci vydat k chatě Mönchsjochhütte (3650 m) — je to nejvýše položená obsluhovaná horská chata Švýcarska. Trasa vede po ledovci a vyžaduje opatrnost a vhodné vybavení; běžnému návštěvníkovi bohatě stačí terasa Sphinxu a sněhové plató u stanice.

Stojí za zmínku, že Aletschský ledovec není jen krásná kulisa, ale i živý doklad toho, jak rychle se hory mění. Stejně jako ostatní alpské ledovce každý rok ustupuje a ztrácí na mocnosti — staré fotografie z konce 19. století ukazují, že led tehdy sahal o poznání výš a dál než dnes. Vědci z výzkumné stanice na sedle proto ledovec i atmosféru sledují bez přestávky už desítky let; právě kvůli čistému horskému vzduchu a stálé výšce je tohle místo jedním z nejdéle fungujících měřicích bodů v Alpách. Při pohledu z terasy dolů na zamrzlou řeku si tak vlastně prohlížíte i kus přírodní historie.

Dálniční viněta: bez ní do Švýcarska nejezděte

Kde nechat auto nebo dodávku

Do hor pod Jungfraujoch se autem dostanete jen po určitou hranici — výš už silnice prostě nevede. Záchytná parkoviště máte ve dvou hlavních výchozích bodech. Z údolí Grindelwald se dá zaparkovat u nového terminálu Grindelwald Terminal, odkud jezdí lanovka Eiger Express; je tu velký parkovací dům a venkovní stání. Druhý vstup je z Lauterbrunnenu, kde u nádraží funguje záchytné parkoviště a odtud vyjíždí vlak přes Wengen.

Než vyrazíte, hodí se mít trasu, švýcarskou dálniční vinětu i pravidla pro řidiče pohromadě — etapu do údolí i s parkovištěm a navazujícím vlakem si naplánujete v plánovači cesty, vinětu i další povinnosti shrnuje přehled pravidla pro řidiče ve Švýcarsku.

Kdy přijet a na co se připravit

Jungfraujoch funguje celý rok, ale rozhoduje počasí, ne kalendář. Na vyhlídky ve výšce přes 3400 metrů má smysl jet jen tehdy, když je dole i nahoře jasno — jinak se ocitnete v mlze a z výletu zůstane jen drahá jízdenka. Nejstabilnější bývá počasí v létě, ale i pak se vyplatí vyjet ráno, kdy bývá nejlepší viditelnost. Aktuální podmínky a webkamery najdete na oficiálním webu střediska; jestli bude den jasný, ověříte i ve vrstvě počasí.

Když se něco pokazí

S dětmi a se psem: co kde projde

Jungfraujoch je výlet hlavně pro odrostlejší děti a dospělé — malým dětem výška a chlad nesvědčí a celodenní program ve vlacích a chodbách je unaví. Ledový palác a sněhové plató ale starší děti baví. Psa do ozubnicových vlaků a lanovek obvykle vezmete za příplatek a na vodítku; ve výšce ale na čtyřnohého parťáka číhá mráz, ostré slunce i sníh, do kterého se boří, takže zvažte, jestli mu výlet vůbec udělá radost. Pravidla pro cestování se psem napříč zeměmi i potřebné doklady máte pohromadě přes psí QR kartu v aplikaci.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Na Jungfraujoch autem nevyjedete — auto nebo dodávku necháte v dolině v Grindelwaldu nebo Lauterbrunnenu (pozor na výšku závory u krytých parkdomů) a nahoru vyjedete ozubnicovou dráhou tunelem skrz Eiger. Jízdné patří k nejdražším v Alpách, takže jeďte jen za jasna a počasí si ověřte předem. Nahoře vás čeká observatoř Sphinx s terasou nad Aletschským ledovcem, Ledový palác v nitru ledu a sněhové plató. Bez dálniční viněty za 40 CHF na švýcarské dálnice nevyjíždějte a pamatujte, že ve výšce 3454 metrů je i v létě zima a vzduch řídký.