Velký průvodce · Curych · Švýcarsko

Curych: Bahnhofstrasse, jezero a staré město Niederdorf — kde nechat auto

Curych má pověst chladného finančního města plného bank a hodinek — a ona je tak trochu pravdivá, ale jen do chvíle, než z hlavního nádraží vyjdete na Bahnhofstrasse a po pár stech metrech narazíte na jezero modré jako z reklamy, za nímž v jasném počasí svítí celé pásmo Alp. Tohle není šedá kancelářská metropole; je to vodní město. Řeka Limmat ho protíná napůl, jezero ho zezdola uzavírá, a místo aby Curyšané jezero schovali za nábřežní silnici, naskáčou do něj rovnou z mola uprostřed centra.

Tenhle průvodce vám Curych projde chytře: čím je slavná Bahnhofstrasse a proč jí říkají jedna z nejdražších tříd Evropy, co hledat v dvojvěžovém Grossmünsteru, odkud je nejlepší výhled na staré město, kde se v létě koupat a — hlavně to praktické — kde v Curychu nechat auto nebo dodávku, protože do úzkých uliček starého města autem nechcete. U věcí jako vstupné, ceny parkování a otvírací doba najdete vždy poznámku k ověření, ať nestavíte plán na číslech, která se mezitím změnila.

Curych leží v německy mluvící části Švýcarska, na severním cípu Curyšského jezera, v místě, kde z něj vytéká řeka Limmat. Je to největší město země (i když ne hlavní — tím je Bern) a zároveň jeho hospodářské a kulturní srdce. Centrum je kompaktní: hlavní nádraží, nákupní třída, obě staroměstské poloviny i nábřeží jezera jsou na dohled a dají se pohodlně obejít pěšky.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Curych je starý víc, než by řekl jeho moderní lesk. Římané tu na kopci Lindenhof měli celní stanici jménem Turicum — vybíralo se clo ze zboží, které putovalo po řece — a právě z toho jména časem vzniklo dnešní Zürich. Ve středověku z malého obchodního města vyrostlo svobodné říšské město a člen švýcarské konfederace; bohatlo na obchodu, řemeslech a později na hedvábí a bankovnictví.

Největší dějinný otisk ale Curychu vtiskl jeden muž: reformátor Huldrych Zwingli. Od roku 1519 kázal v Grossmünsteru a z Curychu udělal jedno z center evropské reformace — radikálnější a střízlivější než kdekoli jinde. Pod jeho vlivem zmizela z kostelů výzdoba, varhany i obrazy; právě proto je interiér Grossmünsteru dodnes tak strohý a holý. Zwingli padl roku 1531 v bitvě, ale jeho přísný, pracovitý étos město poznamenal natrvalo — a leckdo v něm vidí kořen pověstné curyšské spořádanosti.

V 19. a 20. století se Curych proměnil v hospodářskou velmoc: založila se tu burza, sídlí tu největší švýcarské banky a slavná polytechnika ETH, z níž vzešla řada nositelů Nobelovy ceny (krátce tu studoval i Albert Einstein). Za první světové války se ve městě potkávala podivuhodná společnost emigrantů — v jedné hospodě na Spiegelgasse vznikl roku 1916 v Cabaretu Voltaire umělecký směr dadaismus, a o pár domů dál bydlel Lenin. Curych tak má pod nablýskaným povrchem překvapivě divokou kulturní historii.

Co v Curychu reálně stojí za čas

Bahnhofstrasse — nejdražší výkladní skříň Evropy

Hlavní tepna města vede od nádraží přímo k jezeru: Bahnhofstrasse, asi 1,4 kilometru dlouhý bulvár bez aut, lemovaný lipami, obchodními domy a výklady značek, které si většina z nás jen prohlíží. Patří k nejdražším nákupním třídám na světě — najdete tu hodinky, šperky i švýcarskou čokoládu — ale i kdybyste nic nekoupili, stojí za to po ní projít. Pod dlažbou Bahnhofstrasse mimochodem leží trezory bank: říká se, že kráčíte po zlatě. Třída vás dovede až na Paradeplatz, srdce švýcarského bankovnictví, a pak rovnou k jezeru na Bürkliplatz.

Grossmünster — dvě věže, které jsou symbolem města

Dvě stejné, čtyřhranné věže nad pravým břehem Limmatu jsou znakem Curychu, který poznáte na první pohled — Grossmünster, románský kostel, z jehož kazatelny Zwingli rozpoutal reformaci. Vnitřek je díky té reformaci nezvykle holý a strohý, o to víc vyniknou moderní vitráže a krypta. Kdo vyšlape stovky schodů na jednu z věží (tzv. Karlsturm), má staré město, řeku i jezero jako na dlani. Vstup do kostela bývá zdarma, na věž se platí; ceny i otvírací dobu si ověřte předem. Naproti přes řeku stojí jeho ženský protějšek Fraumünster, proslulý barevnými okny od Marca Chagalla — pět vysokých vitráží, kvůli kterým sem lidé chodí schválně.

Lindenhof, Niederdorf a kostel St. Peter

Nejhezčí výhled na staré město máte z kopce Lindenhof — té staré římské celnice. Dnes je to klidná terasa s kaštany, šachovými stoly a vyhlídkou na střechy, řeku a věže na druhém břehu. Pod kopcem se rozkládá pravobřežní staré město Niederdorf (místní mu říkají „Dörfli") — spleť dlážděných uliček, dvorků, kaváren a barů, nejživější část večerního Curychu. Nepřehlédněte kostel St. Peter s největším kostelním ciferníkem v Evropě (přes 8 metrů v průměru) — ručičky na něm uvidíte i z dálky.

Útratu za nákupy, kávu i parkovné ve švýcarských francích si pohlídáte v peněžence.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Co spojit dohromady: jezero a koupání

Curych je v létě překvapivě letní město. Hned u centra, na obou březích jezera i řeky, najdete městské lázně (Badi) — dřevěná mola s žebříky do vody, na kterých se Curyšané po práci koupou rovnou v jezeře. Nejznámější je Frauenbad a Männerbad přímo v centru u řeky, plus velké volné koupání na nábřeží jezera u Mythenquai a Tiefenbrunnenu. Voda v jezeře i v Limmatu je čistá a v horkých dnech příjemně osvěžující. Některá mola jsou zdarma, jiná za drobné vstupné; ceny i otvírací dobu si ověřte na místě.

Druhý tip je okružní plavba po jezeře. Lodě vyplouvají přímo z Bürkliplatzu na konci Bahnhofstrasse a za hodinku až dvě vás provezou podél zelených svahů „Zlatého pobřeží" s výhledem na hory. Je to nejhezčí způsob, jak vidět Curych z vody. A kdo chce výhled shora, vyjede lanovkou nebo místním vláčkem na vrchy Uetliberg nebo Felsenegg nad městem, odkud je celé město, jezero i Alpy jako na dlani. Celý den i s přejezdy si poskládáte v plánovači cesty.

Jak se tam dostat a kde nechat auto

Tady přijde to nejdůležitější pro každého, kdo do Curychu přijede autem nebo dodávkou. Staré město kolem Niederdorfu i Lindenhofu je z velké části pěší zóna a úzká spleť dlážděných uliček — autem tudy projíždět nechcete a často ani nesmíte. Rozumné je nechat auto v některém z parkovacích domů na okraji centra (nebo na záchytném parkovišti P+R) a do starého města vejít pěšky; všechno hlavní je odtud na pár minut chůze, případně jednu zastávku tramvají.

Parkovací domy poblíž a výška závory

Nejblíž centru jsou kryté parkovací domy — třeba Parkhaus Urania a Parkhaus Talgarten u Bahnhofstrasse, Parkhaus Hohe Promenade nad Niederdorfem nebo velké parkoviště u hlavního nádraží. Z většiny z nich jste v centru pěšky do 5–10 minut. Hodinové i denní sazby (parkování v Curychu patří k nejdražším v Evropě — počítejte spíš s několika franky za hodinu a stropem za den) a hlavně výškový limit závory (u podzemních garáží bývá kolem 2,0–2,1 m) se mění — ověřte předem. Běžné osobní auto i nižší dodávka projedou, vyšší vestavba nebo karavan se do podzemních garáží zpravidla nevejde.

Nejchytřejší řešení pro karavan: P+R na okraji

Pokud jedete karavanem nebo vysokou dodávkou, do podzemních garáží se nevejdete — využijte raději záchytné parkoviště P+R na okraji města a do centra dojeďte tramvají nebo příměstským vlakem S-Bahn (Curych má jednu z nejhustších sítí MHD v Evropě). Z P+R to bývá do centra pár minut jízdy. Trasu do Curychu, vinětu i parkoviště si dejte dohromady předem: cestu naplánujete v plánovači cesty, garáže a stání ověříte v parkovací vrstvě a švýcarská pravidla shrnuje přehled pravidla pro řidiče ve Švýcarsku.

Kdy přijít, ať to máte hezké

Curych je hezký celoročně, ale nejlíp vynikne za jasného dne, kdy se nad jezerem ukáže celé pásmo Alp a voda dostane sytě modrou barvu. Pro focení vyhrávají dvě chvíle: ráno z Lindenhofu, kdy je staré město prosvětlené a ještě klidné, a podvečer od jezera na Bürkliplatzu, kdy se rozsvítí výklady Bahnhofstrasse a hladina zrůžoví. Hlavní letní sezona je červenec a srpen, kdy je nejteplejší voda v jezeře i v řece a všechny lázně jsou v provozu. Švýcarské počasí umí být v horách proměnlivé — jestli řešíte, jestli vyrazit na loď, nebo radši do muzea, mrkněte do vrstvy počasí.

S dětmi a se psem: co počítat dopředu

Pro děti je Curych vděčné město — lodě po jezeře, koupání z mol, vláček na Uetliberg a zoologická zahrada (jedna z nejlepších v Evropě) na svahu nad městem. Centrum je kompaktní a z velké části bezbariérové, kočárek po nábřeží i po Bahnhofstrasse projede bez problémů. Pes může s vámi po nábřeží, starým městem i k jezeru na vodítku bez větších omezení; do muzeí, obchodních domů a do lodí ale platí svá pravidla (často musí být na vodítku nebo nesmí vůbec) — výjimkou jsou asistenční psi. Co pes do Švýcarska potřebuje za doklady, shrnuje přehled pravidla pro řidiče ve Švýcarsku.

Co dělat, když se něco pokazí

Švýcarsko není v EU, takže pozor na roaming — ověřte si u operátora podmínky, abyste se vyhnuli nemilému účtu za data; cestovní pojištění je tady dvojnásob na místě, protože zdravotní péče je drahá. Hranici z okolních zemí přejedete v rámci Schengenu zpravidla bez kontroly, ale jste mimo celní unii, takže platí celní limity. Kdyby přesto došlo na zdravotní problém, ztrátu dokladů nebo jazykovou bariéru, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce v SOS sekci, i bez signálu. Evropské tísňové číslo 112 ve Švýcarsku funguje.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Curych je největší švýcarské město a překvapivě vodní: leží na severním cípu jezera, protíná ho řeka Limmat a místní se v létě koupou rovnou z mol v centru. Projděte si nákupní třídu Bahnhofstrasse (jednu z nejdražších v Evropě) od nádraží k jezeru, vystoupejte na věž dvojvěžového Grossmünsteru, nahlédněte na Chagallovy vitráže ve Fraumünsteru, posaďte se na klidném Lindenhofu s nejhezčí vyhlídkou a ztraťte se v uličkách Niederdorfu. V létě přidejte koupání v jezeře a okružní plavbu z Bürkliplatzu. A hlavně počítejte se dvěma věcmi za volantem: do Švýcarska potřebujete dálniční vinětu a do úzkého starého města autem nezajíždějte — zaparkujte v garáži na okraji nebo na P+R a dojděte pěšky.