Tre Cime di Lavaredo: tři věže, mýtná silnice a nejslavnější okruh Dolomit
Tři kamenné věže, které vyrážejí z hřebene jako prsty zaťaté pěsti. Žádné předehry, žádné mírné kopečky okolo — najednou tu stojí a nad zelenými svahy se tyčí skoro kilometr svislé skály. Tre Cime di Lavaredo nejsou „nějaké hory v Dolomitech". Jsou to ty hory, které znáte z plakátů, i když jste jejich jméno nikdy nahlas neřekli.
Háček je v tom, že ke slávě patří i dav, mýtná silnice za pětačtyřicet eur a parkoviště, které je v deset ráno beznadějně plné. Tenhle průvodce vám poradí, jak se nahoru dostat autem chytře (a kolik to opravdu stojí), proč sem přijet brzy ráno nebo navečer, jak zvládnout slavný okruh kolem věží a kde počítat s horským počasím, které se umí otočit během hodiny. Ceny a pravidla čerpáme z ověřených zdrojů — co se mění každou sezonu, najdete označené k ověření.
Věže mají i jména. Ta prostřední, největší, je Cima Grande (2 999 m). Po stranách stojí Cima Ovest (Západní) a Cima Piccola (Malá), která navzdory jménu míří k nebi jako jehla. Německy se jim říká Drei Zinnen, „tři cimbuří" — a kdo je jednou viděl, tomu to jméno dává smysl okamžitě.
Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule
Severní stěny Tre Cime patří k nejslavnějším skalním stěnám na světě — kolmé, hladké, stovky metrů vysoké. Právě tady se v polovině 20. století psaly dějiny extrémního horolezectví a dodnes sem jezdí lezci z celé Evropy zkusit si trasy, u kterých normálnímu člověku vyschne v krku jen z pohledu zdola.
Hřebenem navíc kdysi vedla státní hranice mezi Itálií a Rakousko-Uherskem a za první světové války se tu na sebe obě armády dívaly z protilehlých skal. Ve výšce přes dva a půl tisíce metrů, v mrazu a sněhu, vojáci sekali do skály chodby a stavěli pozice. Po stezkách kolem věží dodnes narazíte na zbytky kamenných baráků a tunelů — němá připomínka, že tady se kdysi neválčilo o výhled, ale o život.
A jeden detail, který si u prostřední věže vychutnáte líp: Cima Grande má přesně 2 999 metrů. Jeden jediný metr ji dělí od „magické" trojky, a člověk skoro cítí, jak by si ta hora ráda připsala ještě ten kousek navíc. Místo toho zůstává navždy o krok pod třemi tisíci — a vypadá přitom, jako by se vysmívala každému vrcholu, který tu trojku má.
Jak se k Tre Cime vůbec dostat
Tre Cime leží na pomezí Veneta a Jižního Tyrolska, v srdci Dolomit. Většina lidí sem míří přes Cortinu d'Ampezzo, odkud je to k jezeru Misurina a k začátku mýtné silnice zhruba půl hodiny autem. Z české strany jedete buď přes Rakousko a Toblach (Dobbiaco), nebo italským vnitrozemím od Benátek nahoru. Ať tak či tak, posledních pár desítek kilometrů jsou serpentiny — počítejte s tím, že průměrná rychlost v horách padá a hodina na mapě bývá v reálu delší.
Pokud jedete dodávkou nebo obytným vozem s vestavbou, hlídejte si výšku a délku spíš kvůli úzkým horským zatáčkám a parkování dole v údolí než kvůli samotné mýtné silnici — ta je široká a asfaltová. Trasu i s reálnými časy a stoupáním si nejlíp poskládáte v plánovači cesty, ať víte, kdy ráno vyrazit, abyste byli u závory dřív než davy.












Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.
Mýtná silnice k Rifugio Auronzo: kolik to stojí a proč si ji rezervovat
Dobrá zpráva: k věžím se dá dojet autem skoro až pod ně. Z údolí u jezera Misurina se k jezeru Antorno odpojuje asfaltová mýtná silnice dlouhá zhruba šest kilometrů, která vás vyveze až k chatě Rifugio Auronzo ve výšce 2 333 metrů — odsud je to k okruhu kolem věží pár kroků. Špatná zpráva: nic z toho není zadarmo a v sezoně to chce plán.
Jeden lístek pokrývá mýtnou silnici i parkování u Rifugio Auronzo. V sezoně 2025 stál 40 € za osobní auto, 26 € za motorku a 60 € za obytný vůz; lístek platí 12 hodin. Pro sezonu 2025 se zavedla povinná online rezervace předem na webu obce Auronzo di Cadore — bez ní vás k parkovišti autem nepustí. Ověřte aktuální údaj: ceny mýtného a podmínky rezervace pro sezonu 2026.
Silnice bývá otevřená zhruba od konce května do konce října, podle sněhu a ledu — v okrajových měsících může být průjezd jen přes den. V hlavní sezoně bývá otevřeno čtyřiadvacet hodin. Ověřte aktuální údaj: termíny otevření silnice a provozní hodiny 2026.. Jestli plánujete tahle čísla a termíny předem, hodí se mít mýtné a placené úseky pohromadě ve vrstvě mýtného, ať vás u závory nic nepřekvapí.
Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen)
Přístup autem po mýtné silnici z údolí Misurina až k Rifugio Auronzo (2 333 m). Jeden lístek = mýtné + parkování, v sezoně 2025 od 40 € za auto, povinná online rezervace předem. Parkoviště se v létě plní brzy ráno — přijeďte před devátou nebo až navečer. Okruh kolem věží je vysokohorská stezka: pevné boty, vrstvy oblečení, voda. Pes na vodítku ano, ale počítejte s výškou a kameny.
Kdy přijet, ať máte věže skoro pro sebe
Tahle věta rozhoduje o celém dni: přijeďte brzy ráno, nebo až navečer. Parkoviště u Rifugio Auronzo má sice velkou kapacitu, ale v červenci a srpnu bývá kolem deváté až desáté plné — a pak stojíte v koloně u závory dole a čekáte, až někdo nahoře odjede. Kdo dorazí před osmou, má skoro prázdnou silnici, klid na fotky a ráno navíc nejlepší světlo na východní stěny.
Druhá možnost je pozdní odpoledne. Davy se po třetí trhají, autobusy odjíždějí a věže při zapadajícím slunci dostávají tu teplou, narůžovělou barvu, kvůli které do Dolomit lidé jezdí. Mezitím, kolem poledne, je tu nejvíc lidí a v plném slunci i nejvíc horka — paradoxně i ve dvou tisících metrech.
Ve výšce přes dva tisíce metrů se ráno modré nebe může do oběda změnit v bouřku s kroupami. Na hřebenech navíc nejste kam schovat. Než vyrazíte na okruh, mrkněte na předpověď na konkrétní hodinu ve vrstvě počasí a vezměte si nepromokavou bundu i v parném létě — nahoře může být o deset stupňů míň než v údolí.
Okruh kolem věží: nejslavnější trek Dolomit
Pravý důvod, proč sem lidé jezdí, není parkoviště, ale okruh kolem Tre Cime — zhruba desetikilometrová stezka, která vás provede dokola kolem všech tří věží. Začíná i končí u Rifugio Auronzo, takže auto necháte na místě a vyrazíte pěšky. Cesta není technicky těžká, ale je to vysokohorský terén s kamením, stoupáním a dlouhými úseky bez stínu — počítejte se třemi až čtyřmi hodinami a pevnými botami, ne sandály.
Po cestě minete několik horských chat (rifugi), kde se dá doplnit voda a dát si něco teplého, a hlavně se vám věže pootočí před očima do úplně jiné podoby, než jakou znáte z plakátů — z druhé strany vypadají skoro neznámě. Kdo nechce celý okruh, dojde aspoň k vyhlídce na severní stěny a vrátí se; i tak to stojí za to. Jak okruh poskládat do delší trasy po Dolomitech, vyřešíte rovnou v plánovači cesty.
Pár věcí, které okruh dělají snazší: vyrazte proti směru hodinových ručiček (většina lidí jde tak a značení tomu odpovídá), nešetřete na vodě a počítejte s tím, že nahoře fouká i v létě. Sluneční brýle a krém jsou ve výšce povinnost — slunce tu pálí dvakrát tak, jak člověk čeká, protože ho odráží i světlý kámen. A když vás chytne hlad, chaty po cestě nejsou levné, ale teplá polévka s výhledem na věže má cenu, kterou v menu nenajdete.
Pes na okruhu kolem věží
Tre Cime jsou pejskařsky vstřícné — pes na vodítku po okruhu může a potká tu spoustu jiných čtyřnohých výletníků. Jenže vysokohorský terén není procházka po parku: ostré kamení ničí tlapky, ve výšce je řidší vzduch a v plném slunci na nezastíněné stezce hrozí přehřátí. Vezměte psovi vodu a misku, dělejte pauzy ve stínu skal a na delší kamenité úseky zvažte botičky. A protože tu volně pasou ovce a krávy, vodítko není doporučení, ale nutnost. Praktická psí pravidla pro Itálii i QR obojek pro případ, že se pes zaběhne, máte v appce po ruce přes psí QR.
Kolik vás Tre Cime budou stát
Ať si to spočítáme dopředu, ať vás nahoře nic nezaskočí. Největší položka je mýtná silnice s parkováním — v sezoně 2025 čtyřicet eur za osobní auto, šedesát za obytný vůz. K tomu připočtěte palivo na horské serpentiny (motor v kopcích žere víc, než čekáte) a případnou útratu v chatě po cestě, kde polévka a kafe s výhledem na věže nejsou levné. Vstup k samotným věžím ani na okruh se neplatí — platíte jen za to, že tam s autem vyjedete a zaparkujete.
Když to sečtete pro dvojici s autem, jednodenní výlet k Tre Cime vyjde řádově na pár desítek eur plus jídlo a palivo. Není to nejlevnější zastávka v Dolomitech, ale je to jedna z těch, u kterých nikdo nelituje. Náklady i měny si přitom můžete průběžně sledovat v peněžence, ať máte přehled, kolik vás celá cesta stojí — a kolik palivo, když na horských úsecích spotřeba poskočí; tankování řeší palivová vrstva.
Spaní v autě? V horách to má svá pravidla
Spát přes noc na parkovišti u Rifugio Auronzo nebo někde u silnice rozhodně nepočítejte — v chráněné horské oblasti je nocování v autě a karavanu regulované a hlídané a pokuta umí být nepříjemná. Rozumnější je přespat dole v údolí v oficiálním kempu nebo na vyhrazené ploše pro karavany a nahoru vyrazit ráno hned po otevření silnice. Kde se dá v okolí legálně přespat a kde naopak hrozí postih, řeší v appce parkovací a spací vrstva.
V horách se signál ztrácí a pomoc je daleko. Při úrazu, ztrátě cesty nebo náhlé změně počasí máte tísňová čísla a zdravotní kartu po ruce v SOS sekci, i bez signálu. Evropské tísňové číslo je 112; v italských horách funguje i horská záchranná služba. Než vyrazíte na okruh, řekněte někomu, kam jdete a kdy se vrátíte.
Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete
Mýtná silnice a parkování na jeden lístek, online rezervaci si zařiďte předem. Přijeďte brzy ráno nebo navečer, ne v poledne. Na okruh pevné boty, vodu a nepromokavou bundu — počasí se v horách otáčí rychle. Spát nahoře nechtějte, přenocujte dole v údolí. A pak už se jen dívejte: tři věže, které člověk nezapomene, ať vidí v životě hor sebevíc.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci