Velký průvodce · Slovinsko

Štýrsko a slovinský východ: nejstarší réva světa, hrabata Celjská a salaše nad oblaky

Většina cest do Slovinska míří na Bled, do Lublaně a k moři. Východ země přitom zůstává tiše stranou — a přitom právě tady roste nejstarší vinná réva na světě, stojí největší slovinský hrad a na vysokohorských pastvinách dodnes přebývají pastýři v dřevěných chýších, jaké jinde v Alpách dávno zmizely.

Tenhle průvodce vede Štýrskem (slovinsky Štajerska) a jeho horským zázemím: od vinařského Mariboru přes nejstarší slovinské město Ptuj a sídelní město středověkých hrabat Celje až k ledovcovému údolí Logarska dolina a salašnické Velika planina. U každého místa je důležité totéž — kolik stojí vstup, kde nechat auto, kdy dorazit, aby bylo klidno, a jak je to se psem.

Štýrsko je kraj přechodů. Na severu se zvedají Alpy, na jihu se rozevírají vinařské kopce, mezi nimi protéká Dráva. Po staletí to byla nejjižnější část rakouského vévodství Štýrsko, a teprve hranice z roku 1919 oddělila slovinskou polovinu od té dnešní rakouské. Proto tu cítíte zvláštní směs: rakouská pořádnost a kávové domy, ale na talíři už středomořsky lehká kuchyně a ve sklepích vína, která zrají na svazích osázených už od dob Římanů. Je to Slovinsko bez front — a to je dnes vzácnost.

Maribor: město, které pije z nejstarší révy planety

Maribor je druhé největší slovinské město a hlavní město Štýrska. Leží na obou březích Drávy pod zalesněným hřebenem Pohorje, kam vede z města lanovka a kde se v zimě jezdí slavný slalom Zlatá liška (Zlata lisica) Světového poháru. Dole u řeky se rozkládá historická čtvrť Lent — kdysi živý přístav a vorařská čtvrť, dnes srdce letního festivalu Lent, jednoho z největších venkovních festivalů ve střední Evropě.

A právě tady, na zdi jednoho domu na nábřeží, roste hvězda celého města: Stara trta, Stará réva. Podle měření odborníků jí je kolem 400 až 450 let, čímž je zapsaná v Guinnessově knize rekordů jako nejstarší stále plodící vinná réva na světě. Přečkala turecké obléhání, požáry i bombardování za druhé světové války a dodnes každý rok dá pár desítek kilogramů hroznů modré odrůdy žametovka (modra kavčina). Z nich se lisuje sotva sto malých lahviček vína ročně — dostávají je hlavy států a vzácní hosté, koupit se prakticky nedají. Dům za révou se proměnil v muzeum vína Hiša Stare trte, kde se dá ochutnat to, čím je celý kraj proslulý.

Samotné centrum se prochází pěšky za půl dne. Z hlavního náměstí Glavni trg s barokním morovým sloupem a renesanční radnicí je to pár kroků k mariborské katedrále a na náměstí Slomškov trg. Maribor je univerzitní město, takže navzdory historickému jádru působí mladě — kavárny u řeky, cyklisté, studentský ruch. Kdo má víc času, vyjede lanovkou na Pohorje za výhledy, v zimě na lyže, v létě na sjezdy na koloběžkách a okruhy pro horská kola.

Ptuj: nejstarší slovinské město a démoni, kteří zahánějí zimu

Ptuj je nejstarší doložené město Slovinska. Pod jménem Poetovio tu stál významný římský tábor a později jedno z velkých měst provincie Panonie — žilo tu prý přes čtyřicet tisíc lidí, sídlil tu i vojenský velitel a kvetl kult boha Mithry, jehož svatyně se tu dochovaly. Z výšky nad řekou Drávou město dodnes střeží Ptujský hrad, který se vyvíjel od 12. století a dnes ukrývá rozsáhlé muzeum: zbrojnici, sbírku historických hudebních nástrojů a galerie. Pod ním se rozkládá malebné staré město s úzkými uličkami, klášterem a vyhlídkovou věží na náměstí.

Jednou za rok se ale Ptuj promění v něco zcela jiného. Na přelomu zimy a jara sem dorazí Kurentovanje — jeden z nejstarších masopustních průvodů Evropy. Ulicemi se valí Kurenti: postavy zahalené v ovčích kožešinách, s rohatými maskami, dlouhými červenými jazyky a těžkými zvonci u pasu. Skáčou a divoce zvoní, aby rámusem zahnali zimu a přivolali jaro a úrodu. Tahle živá tradice je tak výjimečná, že ji UNESCO zapsalo na seznam nehmotného dědictví lidstva. Maska Kurenta se mezitím stala neoficiálním symbolem celého Ptuje — narazíte na ni i mimo karneval.

Ptuj je i městem vína. V tunelech pod městem leží Ptujská klet, jeden z nejstarších vinných sklepů ve Slovinsku, kde dozrávají archivní lahve staré desítky let. A kdo si chce po dni v uličkách odpočinout, má kousek od centra termální lázně s venkovními bazény — kraj kolem Ptuje je jednou z nejvíc termálních oblastí Slovinska.

Celje: město hrabat, jejichž hvězdy svítí ve státním znaku

Celje je třetí největší město slovinského Štýrska a kdysi sídlo hrabat Celjských — nejmocnějšího šlechtického rodu, jaký kdy z slovinského území vzešel. Ve 14. a 15. století Celjští díky sňatkům a politické obratnosti ovládli rozsáhlá panství po střední Evropě, spříznili se s uherskými i polskými královskými rody a roku 1436 byli povýšeni na říšská knížata. Jejich vzestup byl tak prudký, že je habsburská dynastie vnímala jako vážného soupeře. Rod vymřel po meči roku 1456, kdy byl poslední hrabě Oldřich II. zavražděn v Bělehradě — ale jejich erb se třemi zlatými hvězdami žije dál: tři hvězdy hrabat Celjských dnes tvoří státní znak Slovinska i znak na slovinské vlajce.

Nad městem se tyčí Stari grad Celje — největší středověký hrad ve Slovinsku. Rozlehlá pevnost na kopci s dochovanou obytnou věží Friderikov stolp nabízí kruhový výhled na město, řeku Savinju a okolní kopce; v sezoně tu bývají rytířské hry a kostýmované akce. A samotné Celje stojí na ještě starších základech: pod dnešními ulicemi leží římská Celeia, město tak bohaté, že se mu přezdívalo „druhá Trója" a dnes „slovinská Pompeje". Část odkrytých římských ulic a domů si lze prohlédnout v podzemní expozici přímo pod centrem.

Staré město dole u řeky je příjemné na procházku: Hlavní náměstí (Glavni trg) s morovým sloupem, gotický kostel svatého Daniela a Vodní věž jako pozůstatek městských hradeb. Celje bývá oproti Mariboru a Lublani turisticky tišší, takže člověk má hrad i historické jádro často skoro pro sebe.

Logarska dolina: ledovcové údolí, kde se zastaví čas

Z vinařských kopců se dá zamířit přímo do velehor. Logarska dolina — Logarské údolí — je jedno z nejkrásnějších alpských údolí Slovinska, vyhloubené ledovcem do dokonalého tvaru písmene U na úpatí Kamnicko-Savinjských Alp. Sedm kilometrů dlouhé údolí, sevřené strmými vápencovými stěnami až k dvoutisícovým vrcholům, je chráněným krajinným parkem. Dnem se vine cesta lemovaná horskými statky, loukami a samotami, kde se dodnes hospodaří postaru — bez velkých hotelů a bez davů.

Korunou údolí je vodopád Rinka: voda padá z téměř devadesátimetrové skalní stěny v samém závěru doliny. K vyhlídkové plošině pod ním vede z parkoviště krátká procházka, zdatnější vystoupají i k hornímu okraji. Kousek pod vodopádem stojí výletní chata Orlovo gnezdo (Orlí hnízdo) s terasou a výhledem na celé údolí — ideální zastávka. Logarska dolina je rájem pro pěší: značené stezky vedou k dalším vodopádům (Palenk, Sušica), na alpské sedlo i k pramenům řeky Savinji.

Údolí je tak fotogenické a tiché, že už pouhá jízda jeho dnem stojí za zastávku. Na jaře tu kvetou louky, v létě je svěží chládek pod stěnami, na podzim plane okolní les barvami. Kdo chce klid, vyrazí brzy ráno nebo k večeru, kdy denní výletníci odjedou a údolí patří jen krávám na pastvinách a šumění vodopádu.

Velika planina: vesnice pastýřů nad oblaky

Nedaleko, nad městečkem Kamnik, se zvedá Velika planina — rozlehlá vysokohorská pastvina v nadmořské výšce kolem 1500 až 1600 metrů, a jedno z nejneobvyklejších míst celých Alp. Roztroušená po loukách tu stojí vesnice pastýřských chýší: desítky nízkých dřevěných koč s charakteristickou oválnou, doškovou nebo šindelovou střechou sahající skoro až k zemi. Tahle architektura je v Evropě jedinečná — chýše se po požárech a válkách znovu a znovu obnovovaly podle staletého vzoru a dodnes tvoří živoucí muzeum lidové horské kultury pod širým nebem.

A nejde o skanzen. Velika planina je stále živá salaš: každé léto sem pastýři vyhánějí stáda krav, vyrábějí sýr a máslo a žijí tu postaru. Místní specialitou je trnič — tvrdý sušený sýr ve tvaru malého zvonu, zdobený vyřezávaným dřevěným razítkem (pisava). Podle tradice ho pastýř vyráběl vždy v páru: jeden si nechal, druhý daroval dívce dole v údolí jako vyznání lásky. Mléčné výrobky a pastýřskou kuchyni (kyselé mléko, žganci) dnes ochutnáte přímo v kolibách na pastvině.

Nahoru se nejpohodlněji dostanete kombinací kabinkové lanovky a sedačkové lanovky z dolní stanice u Kamniku; zdatnější vyjdou pěšky. Z náhorní pláně se otevírají rozsáhlá panoramata Kamnicko-Savinjských Alp a sítí značených cest se dá po loukách bloumat celé hodiny od jedné skupiny chýší ke druhé, kolem dřevěné kaple Marie Sněžné. V zimě se na svazích lyžuje, ale pravé kouzlo má Velika planina v létě, kdy pastviny ožijí stády a kouřem z koč.

Štýrsko a slovinský východ jsou cesta proti proudu davů: od révy, která plodí už půl tisíciletí, přes města stará dva tisíce let až k salaším, kde se sýr dělá postaru nad oblaky. Kdo si na to vyhradí pár dní, odjíždí s pocitem, že objevil Slovinsko, které ostatní minuli.