Toskánsko · Val Tiberina · umění

Sansepolcro: město jedné fresky, kvůli které sem jezdí celý svět

Představte si, že jeden britský důstojník dostane za války rozkaz ostřelovat malé italské městečko — a on ho neuposlechne. Proč? Protože si vzpomene na esej, kterou kdysi četl, a v ní větu, že v tom městě visí „nejkrásnější obraz na světě". A tak Sansepolcro nechá být. Tahle historka se tady vypráví dodnes a ať už je úplně přesná, nebo trochu vyšperkovaná, vystihuje pointu líp než cokoli jiného: do tohohle města se jezdí kvůli jedinému obrazu.

Tím obrazem je Zmrtvýchvstání (italsky Resurrezione) od Piera della Francesky, místního rodáka, a visí v Museo Civico pár kroků od hlavního náměstí. Sansepolcro ale není jen rám kolem jedné fresky. Je to klidné, hradbami obehnané město v údolí horního Tibru, kam ještě nedorazily davy z Florencie, a kde se dá strávit příjemné půl dne procházkou po renesančních ulicích. Tenhle průvodce vám poradí, co tu nevynechat, kde nechat auto, ať vám nepřijde pokuta, a kdy přijet, aby vám město patřilo.

Piero della Francesca: matematik, co maloval ticho

Piero della Francesca se v Sansepolcru narodil kolem roku 1415 a patří k těm renesančním jménům, která zná každý dějepis umění, ale málokdo si je hned vybaví. Škoda. Byl to malíř posedlý geometrií a perspektivou — psal odborné traktáty o matematice a jeho obrazy mají zvláštní, skoro nehybné ticho. Postavy stojí jako vytesané, světlo je čisté, nic nepřebývá. Když je dnes uvidíte naživo, pochopíte, proč na ně lidé reagují tak silně i po pěti stech letech.

Za svého života byl slavný a vyhledávaný. Pak na dvě stě let skoro zapadl — renesanci začala vévodit jména jako Raffael a Michelangelo a tichý geometr z provincie se vytratil. Znovuobjevili ho až v 19. a 20. století a dnes se kvůli němu plánují celé cesty po Toskánsku. Sansepolcro je první zastávkou každého takového „pierovského" okruhu.

Zmrtvýchvstání: proč se tomu říká nejkrásnější obraz světa

Onu pověstnou větu napsal anglický spisovatel Aldous Huxley v eseji z roku 1925 — „nejlepší obraz na světě" — a od té doby ji k Zmrtvýchvstání lepí každý průvodce. Co na fresce uvidíte: Kristus vystupuje z hrobu, jednu nohu už opřenou o jeho okraj, pohled upřený přímo na vás. Pod ním spí čtyři vojáci, kteří měli hrob hlídat a nezvládli to. A krajina za Kristem se mění — vlevo holé zimní stromy, vpravo zelené listí. Smrt a znovuzrození na jednom plátně, beze slov.

Druhý voják zleva, ten s hlavou zvrácenou dozadu, je prý autoportrét samotného Piera. A teď k té válečné historce: v roce 1944 dostal britský dělostřelec Tony Clarke rozkaz bombardovat Sansepolcro, kde se čekali Němci. Vzpomněl si na Huxleyho esej, zaváhal a palbu zastavil. Že se mezitím Němci stejně stáhli, na kráse příběhu nic nemění — město má dnes Clarkovi po sobě pojmenovanou ulici a fresku, kterou nikdo neodvezl ani nerozbil.

Museo Civico: nejen jedna freska

Zmrtvýchvstání je hvězda, ale Museo Civico (městské muzeum) má i další Pierovy práce — najdete tu fresku svatého Juliána a polyptych Madony della Misericordia, kde Panna Maria rozprostírá plášť nad objednavateli. Vedle visí díla dalších mistrů spojených s městem. Muzeum sídlí v bývalém paláci a projdete ho v klidu, bez tlačenice, za hodinu až dvě.

Procházka městem: hradby, ulice, ticho

Sansepolcro je obehnané renesančními hradbami a jádro je rovinaté — žádné toskánské kopce, po kterých se sápete s vyplazeným jazykem. Hlavní tepnou je Via XX Settembre s kamennými paláci, kde za Pierových časů bývaly dílny a obchody. Zastavte se na Piazza Torre di Berta, hlavním náměstí, a nechte se vést úzkými bočními uličkami — celé centrum projdete pěšky za půl hodiny, ale stojí za to zpomalit.

Nepřehlédněte ani místní katedrálu (Concattedrale di San Giovanni Evangelista) s románsko-gotickým průčelím a kašnu na Piazza Garibaldi. A jestli rádi míříte za zážitky podle kalendáře: druhou neděli v září se ve městě koná Palio della Balestra, historický klání střelců z kuše proti sousední Gubbiu, v dobových kostýmech. Pokud na to natrefíte, máte o program postaráno — jen čekejte, že tehdy bude rušno.

Autem do Sansepolcra: kde nechat auto a kam nevjíždět

Dobrá zpráva pro řidiče: Sansepolcro není Florencie. Auto sem dovezete bez velkého stresu, město leží u silnice E45 a parkoviště najdete podél hradeb. Špatná zpráva, kterou ale znáte z celé Itálie: historické jádro je z větší části ZTL (zóna s omezeným provozem) a pěší zóna. Když do ní bez povolení vjedete, kamery vás sejmou a pokuta dorazí poštou domů, klidně s několikaměsíčním zpožděním.

Recept je jednoduchý: nechte auto u hradeb a do centra dojděte pěšky. Stejně je všechno během pár minut chůze a uvnitř byste se s autem jen trápili v úzkých uličkách. Kde přesně ZTL začíná, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště (i s ohledem na výšku dodávky) najdete v parkovací vrstvě. Kompletní pravidla pro řízení v Itálii — rychlosti, povinná výbava, pokuty — shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Kdy přijet a co spojit dohromady

Sansepolcro je celoročně klidnější než velká toskánská města, ale i tak je nejpříjemnější mimo nejteplejší letní poledne. Přijeďte dopoledne, dejte si muzeum, pak obejděte město a najděte si stín na oběd. Jaro a podzim jsou ideální — světlo je měkké, davy nikde a počasí příjemné na chození. Konkrétní den i hodinu si pohlídejte ve vrstvě počasí, ať netrefíte odpolední bouřku.

A hlavně: Sansepolcro spojte do delšího okruhu. Po Pierových stopách se dá pokračovat do Arezza (cyklus fresek San Francesco) a do Monterchi, kde visí jeho slavná těhotná Madonna del Parto. Kousek je i městečko Anghiari na kopci nad údolím. Jak to celé poskládat do trasy bez zbytečného kličkování, vyřešíte v plánovači cesty.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Jeďte kvůli Zmrtvýchvstání, ale nechte si čas i na samotné město. Muzeum dejte hned po otevření, freska chce odstup. Auto nechte u hradeb, do jádra ZTL nevjíždějte. Spojte Sansepolcro s Arezzem a Monterchi do pierovského okruhu. A až se postavíte před tu fresku, pochopíte, proč kvůli ní jeden voják kdysi neuposlechl rozkaz.