Velký průvodce · Řím · Katedrála města

San Giovanni in Laterano: matka všech kostelů, Svaté schody a vstup zdarma

Zeptejte se kolemjdoucího, který kostel je v Římě ten hlavní, a skoro každý ukáže k svatopetrskému dómu. Mýlí se. Katedrálou Říma — a tím pádem hlavním kostelem celého katolického světa — je San Giovanni in Laterano. Stojí na druhém konci města, davů kolem ní zlomek, a přitom je to ona, komu se říká „matka a hlava všech kostelů".

Tenhle průvodce vám poví, proč zrovna Laterán a ne dóm svatého Petra, co uvnitř hledat (sochy apoštolů velké jako autobus), co je zdarma a co placené, a co si nenechat ujít hned přes ulici — slavné Svaté schody, po kterých se leze po kolenou. A jako u všech kostelů přidáme i to, kde radši nenechávat auto. Údaje bereme z ověřených zdrojů; co se mění každou sezonu, najdete označené k ověření.

Laterán je papežská bazilika, navíc jediná, která nese titul archibazilika — stojí totiž nad všemi ostatními. A má k tomu pádný důvod: tady, ne ve Vatikánu, papežové po skoro tisíc let bydleli a vládli.

Proč zrovna Laterán, a ne svatopetrský dóm

Historka začíná u Konstantina. Když tenhle císař ve 4. století legalizoval křesťanství, věnoval církvi pozemek po rodině Lateránů — a na něm vyrostl úplně první veřejný kostel Říma. Vedle něj stál papežský palác, takže Laterán se stal sídlem papežů, jejich „domácí" katedrálou. A tou katedrálou zůstal dodnes, i když se papežové dávno přestěhovali do Vatikánu.

Stěhování má svůj příběh. Ve 14. století papežové na pár desetiletí přesídlili do francouzského Avignonu, a než se vrátili, lateránský palác vyhořel — dokonce dvakrát. Než se papežové z Avignonu vrátili, zchátralý Laterán už nebyl k bydlení, a tak zakotvili u svatého Petra. Ale titul hlavního kostela si Laterán podržel. Proto když dnes uvidíte na průčelí nápis, že tohle je „matka a hlava všech kostelů města i světa", není to chvástání. Je to oficiální titul, vytesaný do kamene.

A proč „svatého Jana", když je to katedrála Říma? Konstantin kostel zasvětil Kristu Spasiteli; jméno svatých Janů (Křtitele a Evangelisty) k němu přibylo později, podle přilehlého baptisteria a kláštera. V hovorové řeči se z dlouhého oficiálního názvu uchytilo právě „San Giovanni" — a to jméno nese dnes i celá čtvrť a stanice metra.

Co uvnitř hledat: apoštolové velcí jako autobus

Vejdete a hlavní loď vás srazí měřítkem. Architekt Borromini ji v 17. století přestavěl do barokní podoby, ale schoval do ní starší kosti kostela — a hlavně tam rozestavěl dvanáct kolosálních soch apoštolů, každý ve své vlastní nice, každý přes čtyři metry vysoký. Jdete kolem nich jako kolem řady tichých obrů. Strop nad hlavou je zlacený a vyřezávaný, podlaha je středověká mozaika (cosmatská práce), a nad oltářem stojí gotický baldachýn, ve kterém se podle tradice uchovávají relikvie hlav svatého Petra a Pavla.

Borromini měl ostatně nelehký úkol. Kostel se po staletích nakláněl a praskal, ale papež nechtěl strhnout starobylou stavbu, ke které se vázala posvátná paměť. Borromini ji proto chytře „zabalil" — staré sloupy obložil mohutnými barokními pilíři, do kterých vyhloubil ony niky pro apoštoly. Pod tou efektní barokní slupkou se tak pořád skrývá kostel starý skoro dva tisíce let. Když projdete lodí pomaleji a všímáte si detailů, místy ten starší Laterán prosvítá ven.

Když budete stát v lodi, všimněte si i toho, čeho si všimne málokdo: nad sochami apoštolů jsou reliéfy, které vždy dávají dohromady starozákonní a novozákonní výjev — jako by se obě poloviny Bible navzájem zrcadlily. Je to celé navržené jako velká kamenná kázání pro lidi, kteří číst neuměli. Ten kostel se s vámi snaží mluvit, jen tím dávným, obrazovým jazykem.

Baptisterium a klášterní rajský dvůr

Hned vedle baziliky stojí lateránské baptisterium — osmiboká křtitelnice, podle které se pak stavěly křtitelnice po celé Evropě. Ten osmiúhelníkový tvar nebyl náhoda: sedmička znamenala dny stvoření, osmička ten „den navíc", nový začátek, znovuzrození křtem. Architekti to čtení znali a opakovali ho po celém kontinentu, takže až někde uvidíte osmibokou křtitelnici nebo baptisterium, vzpomenete si, že vzor stál tady, v Římě. Bylo tu, když se křest ještě dělal celým ponořením, a je to jedna z nejstarších církevních staveb, jaké v Římě uvidíte. A pak je tu klenot, který spousta návštěvníků mine: rajský dvůr (chiostro) ze 13. století, lemovaný kroucenými sloupky vykládanými barevnou mozaikou. Tichý čtverec uprostřed hluku — a jeden z nejhezčích koutů celého Lateránu.

Svaté schody: nahoru se leze po kolenou

Přes ulici od baziliky, v nenápadné budově, je jedna z nejneobyčejnějších věcí v Římě: Scala Santa, Svaté schody. Osmadvacet mramorových stupňů, o kterých tradice říká, že po nich Ježíš vystoupil k Pilátovi, a které prý do Říma nechala dovézt Konstantinova matka Helena. Po těchto schodech se nesmí chodit po nohou — věřící je zdolávají po kolenou, stupeň po stupni, často s modlitbou. Mramor je proto kvůli ochraně obložený dřevem.

Vylézt po Svatých schodech po kolenou je zdarma. Nahoře čeká někdejší soukromá papežská kaple Sancta Sanctorum se vzácnými relikviemi — a do té se platí drobné vstupné. I když nejste věřící, ta scéna desítek lidí pomalu stoupajících po kolenou je něco, na co se nezapomíná.

Praktická poznámka, pokud byste si chtěli výstup vyzkoušet: po kolenou se leze pomalu a chvíli to trvá, takže batoh a věci radši nechte u někoho dole nebo si je dejte tak, aby vám nepřekážely. Dřevěné stupně jsou tvrdé a kolena to po pár schodech pocítí — kdo to chce projít celé, ocení dlouhé kalhoty. A i kdybyste lézt nechtěli, vedle schodů obvykle vede normální schodiště pro pěší, kterým se dostanete nahoru ke kapli po svých.

Svatá brána, kterou otevírá jen papež

Jako velká papežská bazilika má i Laterán svou Svatou bránu (Porta Santa) — vchod, který je po většinu času zazděný a otevírá se jen ve výjimečných letech milosti. Tradičně jím papež projde jen jednou za pětadvacet let, na začátku jubilejního roku, a poutníci pak procházejí brankou jako symbolem odpuštění. Po skončení roku se znovu zazdí. Když uvidíte jeden z portálů zvlášť slavnostně rámovaný, je to nejspíš právě on. Drobnost, ale jakmile o ní víte, hned ten kostel čtete jinak.

Co je zdarma a co se platí

Dobrá zpráva: do baziliky i baptisteria je vstup zdarma, stejně jako k samotnému výstupu po Svatých schodech. Platí se jen nadstavba — rajský dvůr, muzeum lateránského pokladu a kaple Sancta Sanctorum nad Svatými schody. Drobné částky, ale počítejte s nimi, pokud chcete vidět všechno.

Dress code: ramena a kolena schovaná

Pořád jde o fungující katedrálu, takže platí stejný dress code jako všude v římských bazilikách: zakrytá ramena a kolena, žádné kraťasy, minisukně ani nátělníky. V létě je to past, do které spadne kdekdo cestou z pláže — přibalte si do batohu šátek nebo lehkou košili. U Svatých schodů to navíc ocení i vaše kolena, protože jdete dolů na tvrdé dřevo.

Kdy přijít, ať to máte skoro pro sebe

Tady máte oproti Koloseu výhodu: Laterán leží mimo hlavní turistickou stezku, takže davy jsou tu nesrovnatelně menší. I tak platí klasika — ráno po otevření nebo k podvečeru je nejklidněji a nejlepší světlo. Vyhněte se velkým církevním svátkům, kdy se tu konají hlavní obřady (Laterán je biskupský stolec římského biskupa, tedy papeže), pokud zrovna nechcete zažít plný kostel.

Počítejte zhruba s hodinou na baziliku a baptisterium, plus dalších dvacet až třicet minut, pokud chcete zvolna projít rajský dvůr a vylézt naproti po Svatých schodech. Celé to dohromady zvládnete za dopoledne nebo odpoledne a zbude vám čas na další zastávku. A jedna praktická drobnost: bazilika a rajský dvůr mívají rozdílnou otevírací dobu, takže pokud chcete vidět i dvůr, nepřijďte úplně na poslední chvíli před zavíračkou — kratší hodiny mívá právě dvůr.

Pokud sbíráte „velkou trojku" papežských kostelů přístupných zdarma, dává smysl spojit Laterán se Santa Maria Maggiore — obě baziliky leží na stejné straně města, jsou bez vstupného a každá ukazuje úplně jinou vrstvu křesťanského Říma. Za jedno dopoledne tak nakouknete do dvou nejdůležitějších kostelů katolictví, a peněženka zůstane zavřená.

Autem k Lateránu? Radši ne — okolí je ZTL

Tady buďme struční a důrazní: do centra Říma autem nejezděte. Laterán sice neleží v úplném jádru, ale okolí pokrývají zóny ZTL (zóny s omezeným provozem) hlídané kamerami. Vjedete-li tam bez povolení, pokuta vám přijde poštou domů i s několikaměsíčním zpožděním, klidně víckrát za jednu jízdu. Auto nechte na záchytném parkovišti a dojeďte metrem — stanice San Giovanni je přímo u baziliky.

Kde přesně ZTL začíná a kudy se jí vyhnout, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště a garáže (i s ohledem na výšku dodávky) najdete v parkovací vrstvě. S kompletními pravidly pro řízení v Itálii vám pomůže přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Hlavní kostel Říma není dóm svatého Petra, ale tahle archibazilika. Vstup do lodi i baptisteria zdarma, platí se jen dvůr, muzeum a Sancta Sanctorum. Naproti jsou Svaté schody, po kterých se leze po kolenou. Zakrytá ramena a kolena. Autem do okolí ne — ZTL a kamery, dojeďte metrem (San Giovanni). Davů zlomek oproti Vatikánu, a přitom historicky úplně první kostel celého křesťanského Říma. Jeden z nejvíc podceňovaných cílů ve městě.