Toskánsko · Versilia · sochaři

Pietrasanta: malé Atény, kde na náměstí stojí sochy od světových jmen

Přijdete na náměstí dát si kávu a koukáte do tváře monumentální bronzové soše, kterou tu nechal kdosi z první ligy světového umění. V Pietrasantě je to normální. Sochy se tady nevozí do galerií zdaleka — vznikají kousek odtud, v dílnách a slévárnách, které dělají Pietrasantu „malými Aténami" kameníků a slévačů bronzu.

Pod hřebenem Apuánských Alp, kousek od mramorových lomů Carrary, leží městečko, kde se umění netváří jako muzeum, ale jako řemeslo. Tady se mramor opracovává, bronz lije a velká jména jezdí svá díla dokončovat osobně. Tenhle průvodce poradí, co v Pietrasantě vidět, jak ji spojit s mořem Versilie, kde nechat auto a na co si dát pozor — i to, kde končí krásné centrum a začíná zóna, do které autem nechcete.

Proč zrovna tady? Odpověď je banální a krásná zároveň: kámen a um. Lomy s prvotřídním mramorem jsou na dosah a po staletí se tu usazovali kameníci, kteří kámen uměli. Když pak ve 20. století začaly jezdit do okolí slévárny bronzu, vytvořila se kombinace, jaká je na světě vzácná — místo, kde sochař najde materiál, ruce i pec pohromadě. Proto sem dodnes míří umělci z celého světa.

Piazza del Duomo: obývák celého města

Všechno se tu točí kolem Piazza del Duomo, dlážděného náměstí, které slouží jako velký obývák i jako výstavní síň pod širým nebem. Dominuje mu dóm svatého Martina s mramorovou fasádou a vysokou cihlovou zvonicí, vedle stojí bývalý kostel a klášter Sant'Agostino, dnes proměněný ve výstavní prostor. A mezi tím vším bývají rozestavené sochy — náměstí slouží jako galerie, která se obměňuje podle toho, kdo zrovna v Pietrasantě tvoří.

Praktická drobnost, kterou oceníte: centrum je z velké části pěší. To je skvělé pro flákání s kávou a špatné pro řidiče, který tu doufá zaparkovat. O autě za chvíli — teď si užijte, že po Pietrasantě se chodí pěšky a každých pár metrů narazíte na galerii, ateliér nebo výlohu plnou mramoru a bronzu.

Botero v kapli: Ráj a Peklo na zdech

Nejlepší historka Pietrasanty visí v malé kapli vedle náměstí. Kolumbijský mistr Fernando Botero, proslulý svými oblými, „nafouklými" postavami, sem zamiloval a městu věnoval dvě obří nástěnné malby v kapli Misericordia: Ráj a Peklo. A v tom pekle, mezi zatracenými, se prý maličko schoval i sám malíř. Hledejte tvář s číslem na hrudi — to je Boterův šibalský podpis. Jeden malíř, dvě zdi, a najednou se z obyčejné kaple stane zastávka, kvůli které se sem jezdí.

Město dílen: mramor, bronz a vůně ateliéru

Pietrasanta není naleštěná kulisa. Když zajdete z náměstí do bočních uliček, ucítíte ateliéry — prach z mramoru, kovové ozvuky, otevřené dílny, kde někdo zrovna brousí kus kamene nebo dolaďuje voskový model před odlitím do bronzu. Galerie se tu střídají s opravdovými pracovišti a hranice mezi „výstavou" a „výrobou" se rozmazává. Právě tahle živost dělá z Pietrasanty něco jiného než obyčejné historické městečko.

A pak hned moře: Versilia a Marina di Pietrasanta

Tady přichází na řadu druhá tvář města. Pietrasanta má svoje vlastní přímoří — Marina di Pietrasanta s širokými písečnými plážemi a borovým parkem Versiliana, kde se po staletí scházeli umělci a básníci ve stínu pinií. Versilia je klasické toskánské letovisko: plážové kluby (stabilimenti) s lehátky a slunečníky, promenády, večerní korzo. Pár minut od mramoru a sochařských ateliérů si tak namočíte nohy v moři.

Autem do Pietrasanty: kde zaparkovat a kam NEvjíždět

Sem se pohodlně dojede autem, ale do historického jádra s ním nezajedete — velká část centra je pěší zóna a okolí pokrývá zóna ZTL (zóna s omezeným provozem) hlídaná kamerami. Když do ní bez povolení vjedete, pokuta přijde poštou domů, klidně s několikaměsíčním zpožděním. Auto i dodávku tedy nechte na placeném parkovišti nebo na ploše na okraji centra a do uliček dojděte pěšky — stejně se tudy s autem neprotáhnete.

Kde přesně ZTL a pěší zóna začínají, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště i s ohledem na výšku dodávky najdete v parkovací vrstvě. Kompletní pravidla pro řízení v Itálii shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii. V létě navíc počítejte s tím, že pobřeží Versilie je dopravně našlapané a parkování u pláží se platí.

Kdy přijet, ať si město užijete

Léto je na pobřeží Versilie horké a plné — pláže i centrum se zaplní a parkování je sport pro otrlé. Pietrasanta sama o sobě nejlíp chutná za teplých večerů, kdy na osvětleném náměstí posedávají lidé a sochy vrhají dlouhé stíny. Jaro a začátek podzimu jsou ideální kompromis: příjemné teplo, moře ještě (nebo už zase) k mání a o poznání míň davů. Počasí na konkrétní den si pohlídejte ve vrstvě počasí, útraty a měny v peněžence.

Co spojit dál a co dělat, když se něco pokazí

Pietrasanta je ideální zastávka v severní části Toskánska. Kousek odtud leží Carrara a její mramorové lomy, ze kterých zdejší sochaři berou kámen — tyhle dvě se vyloženě nabízejí spojit. Dál pak celé pobřeží Versilie a vnitrozemí s kopcovými městečky. Jak to celé poskládat do trasy včetně spaní v autě, vyřešíte v plánovači cesty.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Pietrasanta je město, kde se umění dělá rukama. Začněte na Piazza del Duomo, zajděte za Boterovým Rájem a Peklem, projděte uličky plné dílen a galerií a pak si dojeďte namočit nohy do moře v Marině di Pietrasanta. Auto nechte na okraji — centrum je pěší a okolo je ZTL. Spojte to s Carrarou a lomy a máte jeden z nejhezčích kousků severního Toskánska. A nezapomeňte zvednout hlavu: na náměstí na vás možná kouká socha od jména, které znají po celém světě.