Road-trip průvodce · Piemont · pod Alpami

Piemont a Langhe autem: Turín, Barolo, Alba a Sacra di San Michele

Piemont znamená „úpatí hor" a líp se to popsat nedá. Na severu a západě se zvedají Alpy, dole se rozlévá řeka Pád a mezi tím se vlní kopce porostlé vinicemi, kam až oko dohlédne. Většina cest do Itálie tudy jen profrčí po dálnici dolů k moři. A míjí přitom kraj, kde se rodí jedno z nejlepších italských vín, kde se v podzimní mlze loví lanýže za tisíce eur a kde nad údolím trůní opatství, co inspirovalo slavný román.

Tenhle průvodce není o tom, jak je Piemont elegantní. To pochopíte v první turínské kavárně. Je o tom, jak si ho projet autem nebo dodávkou: kde nechat auto v Turíně, abyste nedostali pokutu za ZTL, jak se pohybovat mezi vinařskými městečky v Langhe, a kdy do kraje vyrazit, aby vám kopce hrály barvami. Ceny a pravidla se mění — uvádíme je s poznámkou k ověření a nic si nevymýšlíme.

Co je Piemont a proč se sem zajet autem vyplatí

Piemont je velký region na severozápadě Itálie, hned u hranic s Francií. Hlavní město Turín leží na řece Pádu zhruba sedmdesát kilometrů od francouzské hranice a kolem se táhnou vinařské kopce Langhe, Roero a Monferrato — od roku 2014 zapsané na seznamu UNESCO jako vinařská krajina Piemontu. Je to kraj kontrastů: industriální Turín s automobilkou FIAT na jedné straně, a hned za městem tichý venkov s vinicemi, sklepy a malými hrady na kopcích.

Pro řidiče to znamená dvě věci. Za prvé: Turín má jako každé velké italské město přísnou zónu s omezeným vjezdem (ZTL) v historickém centru, kam autem bez povolení nezajedete bez rizika pokuty. Za druhé: jakmile vyjedete z města do Langhe, čeká vás síť úzkých klikatých silniček mezi vinicemi, kde se jezdí pomalu a kochá. Ideální tempo pro road trip. Trasu od Turína přes vinařská městečka až k opatství si poskládáte v plánovači cesty.

Turín: elegantní město kavárny, čokolády a plátna

Turín je velkorysé město dlouhých rovných bulvárů, podloubí a barokních náměstí — kdysi první hlavní město sjednocené Itálie, dnes elegantní metropole, kterou turisté pořád trochu přehlížejí. Dominantou je Mole Antonelliana, sto šedesát sedm metrů vysoká věž z devatenáctého století, dnes Muzeum filmu, na jejíž vyhlídku vyjedete prosklenou výtahovou kabinou rovnou středem stavby. Druhá hvězda je Egyptské muzeum — po Káhiře jedna z největších sbírek egyptského umění na světě.

A pak je tu Turínské plátno, uložené v katedrále — kus lněného plátna s obrysem mužského těla, o kterém se staletí vede spor, jestli do něj byl zabalen Ježíš. Ukazuje se jen výjimečně, ale příběh kolem něj patří k Turínu jako kavárny. Těch si tu užijte: Turín je rodištěm gianduja (čokolády s lískovými oříšky) a bicerinu — horkého nápoje z kávy, čokolády a smetany ve vrstvách, který se tu pije přes dvě stě let. Jedna zastávka v historické kavárně a pochopíte, proč si tohle město dává na čas.

Langhe: kopce, vinice a víno, které stojí za zastávku

Hodinu jižně od Turína se krajina zvlní do nekonečných řad vinic — to jsou Langhe, srdce piemontského vinařství. Tady se z odrůdy nebbiolo rodí Barolo a Barbaresco, dvě z nejslavnějších italských červených vín, obě s nejvyšším označením DOCG. Krajina je tak fotogenická, že se sem jezdí jen kvůli ní: vlnité kopce, na hřebenech městečka a hrádky, mezi nimi sklepy, kam můžete zajít na ochutnávku.

Centrem je Alba — městečko věží a podloubí, které ožívá hlavně na podzim, kdy se tu koná slavnost bílého lanýže. To je ta houba, kterou pod duby a topoly vyhrabávají cvičení psi a která se na trhu prodává za závratné peníze za pár gramů. Kolem se rozkládají vinařské vesnice jako La Morra nebo právě Barolo, odkud je výhled na celý kraj. Pro řidiče je to jeden z nejpříjemnějších úseků Itálie: úzké silničky, žádný spěch, jen kopce a vinice.

Jedna rada do uší ale platí jako zákon: na ochutnávku vína za volant ne. Italské limity alkoholu jsou přísné a postih tvrdý. Buď ať ochutnává spolujezdec, nebo si naplánujte nocleh v okolí a do auta sedněte až druhý den. Kde mezi vinicemi přespat a jak poskládat den tak, aby řidič ochutnal taky (jen ne za jízdy), vyřešíte v plánovači cesty.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Sacra di San Michele: opatství, co inspirovalo Jméno růže

Západně od Turína se údolím Val di Susa táhne stará cesta do Francie a nad ní, na holém skalisku ve výšce skoro tisíc metrů, trůní Sacra di San Michele — opatství zasvěcené archandělu Michaelovi, založené už kolem roku 963. Je to symbol celého Piemontu a jeden z nejdramatičtěji posazených klášterů Itálie. Vidíte ho z dálnice, a stejně vás zarazí, když k němu vyjedete blíž.

A teď ta historka. Tohle opatství prý inspirovalo Umberta Eca, když psal Jméno růže — temný středověký klášter na hoře, plný tajemství. Po příchodu vás čeká Scalone dei Morti, „schodiště mrtvých" — kamenné schody, podél kterých kdysi odpočívala těla mnichů, vedoucí k portálu se znameními zvěrokruhu. Není to místo pro ty, kdo spěchají. Odměnou je výhled na celé údolí až k Alpám.

Pro řidiče platí: nahoru vede klikatá horská silnice a parkoviště je kousek pod opatstvím, odkud se jde pěšky vzhůru po schodech a stezce. Není to dlouhé, ale je to do kopce, takže pevná obuv a voda se hodí. Naplánujte to jako půldenní zastávku po cestě do Francie nebo jako výlet z Turína. Vstupné do opatství Sacra di San Michele vychází v roce 2026 orientačně na 10 € (volná prohlídka), 15 € s průvodcem; otevřeno bývá zhruba březen–říjen po–so 9:30–17:30, v neděli od 10:45 (v zimě kratší, leden částečně zavřeno). O víkendech a svátcích jezdí od dubna do října kyvadlová doprava ze stanice Avigliana. Ceny i otevírací doba se mění, parkování si ověřte na místě, aktuální údaje na oficiálním webu sacradisanmichele.com.

Co ještě stojí za zajížďku

Piemont má pod povrchem víc, než se vejde do jednoho víkendu. Hned za Turínem stojí lovecký zámek Stupinigi, savojská barokní rozmařilost s elipsovitým sálem a jelenem na střeše — kdysi místo královských honů, dnes muzeum. Severozápadně se zvedají Alpy s národním parkem Gran Paradiso, prvním italským národním parkem, kde se proháněly kamzíci a kozorožci dávno předtím, než byla móda chránit přírodu. A pokud milujete vodu, na jihu kraje leží termální městečko Acqui Terme s horkým pramenem bublajícím rovnou na náměstí.

Pro řidiče je tahle pestrost dar i past: všechno je relativně blízko, ale silnice do hor jsou pomalé a do termálních a vinařských městeček úzké. Nesnažte se nacpat Turín, vinice, opatství i Alpy do dvou dnů — vyberte si dva, tři cíle a užijte si je v klidu. Kde se mezi nimi dá rozumně přespat a kolik času reálně zabere přejezd z města do hor, vyřešíte v plánovači cesty, ať vám den nesežere samé sezení za volantem.

S dětmi a se psem v Piemontu

Piemont není primárně plážová destinace, takže s sebou počítejte s jiným programem než s lehátkem u moře — a to může být s dětmi i výhoda. V Turíně je Egyptské muzeum s mumiemi a Muzeum filmu ve věži Mole vděčné i pro starší děti. Vinařské Langhe pak nabízejí procházky kopci, hrady a v podzimní sezoně lanýžové trhy, kde děti baví spíš ten cvičený pes hledající houby než degustace. Pravidla pro psa v Itálii a co s sebou jsme sepsali v pravidlech pro psa v Itálii.

Se psem je Piemont vděčný kraj na procházky po vinicích a kopcích, jen v restauracích a muzeích počítejte s běžnými italskými pravidly (vodítko, někde náhubek). Letní vedra tu nejsou tak krutá jako na jihu, ale i tak: nejvíc se nachodíte ráno a k večeru, přes poledne zvolte chládek nebo kavárnu.

Spaní a kdy přijet

V Langhe se vyplatí nocleh v agriturismu mezi vinicemi — klid, výhled a často možnost ochutnat víno od domácích, aniž byste museli za volant. Divoké spaní v autě berte i tady jako rizikové: v zastavěné krajině a u památek bývá zakázané a pokuta není výjimka. Rozumné je mít základnu v kempu nebo agriturismu a odtud vyjíždět na výlety. Co v Itálii smíte a co ne, když přespáváte v autě, jsme sepsali ve spaní v autě po Itálii. Ověřte aktuální údaj: doporučené kempy a agriturismy v Langhe a pravidla nocování v autě v Piemontu pro rok 2026.

Jak se do Piemontu dostat

Z Česka je Piemont jeden z nejbližších italských regionů — jede se přes Rakousko a severní Itálii na západ, k Turínu. Cesta vede po placených dálnicích a přes hranice s vinětami a mýtem, takže abyste nebyli na bráně překvapení, mýtné a viněty po trase si spočítejte přes vrstvu mýtného a ZTL. Italské autostrády se platí na bráně podle ujetých kilometrů — lístek si vezměte na vjezdu a nezahazujte ho. Když pojedete dál do Francie, počítejte i s francouzským mýtem a alpskými tunely.

Piemont je kraj, kde rozhoduje, jestli si dáte na čas. Vědět, kde nechat auto, než vyrazíte do turínského centra pěšky, kudy se proplést mezi vinicemi a kde řidič nesmí na skleničku — to oddělí pohodový den od pokuty za ZTL nebo za alkohol. Když si trasu s Turínem, vinicemi a opatstvím poskládáte předem v plánovači cesty, zbyde vám hlava na to podstatné: na ten výhled z kopce nad Barolem, kde vinice mizí v podzimní mlze.

A jestli teprve řešíte mýtné, viněty a kudy se vyhnout pokutám cestou do Itálie, mrkněte na pravidla pro řidiče v Itálii. Kdyby se cestou něco zvrtlo, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce i bez signálu v SOS.