Road-trip průvodce · Itálie · nejkrásnější silnice

Nejkrásnější silnice Itálie autem: Stelvio, Amalfitana, Dolomity a vinařské serpentiny

Někdy není cíl tím nejlepším, co cesta nabídne. V Itálii to platí dvojnásob. Jsou tu silnice, kvůli kterým se vyplatí nastartovat i bez konkrétního místa, kam dojet — protože samotná jízda je zážitek. Zatáčka za zatáčkou se před vámi otevírá moře přilepené k útesu, ledovec na konci čtyřiceti vlásenek nebo řady vinic, co se vlní do nekonečna. Tenhle průvodce je o těch silnicích: kde jsou, jak jsou náročné, kdy bývají zavřené a na co si dát u volantu pozor.

Není to seznam „top 10 podle internetu". Je to výběr tras, které stojí za zajížďku, i kdyby vás nikam konkrétně nevedly — od alpských průsmyků přes pobřežní serpentiny po líné vinařské hřebenovky. U každé řekneme, pro koho je a čeho se u ní bát, protože některé z nich nejsou pro každého řidiče ani pro každé auto. Délky, uzavírky a pravidla se mění; uvádíme je s poznámkou k ověření a nehádáme čísla.

Passo dello Stelvio: král alpských serpentin

Začněme tím nejslavnějším. Passo dello Stelvio je se svými přibližně 2 758 metry druhý nejvyšší silniční průsmyk v Alpách a z italské strany od Bormia stoupá do nebe v sérii několika desítek očíslovaných vlásenek naskládaných nad sebou jako schody pro obry. Ten pohled na serpentiny mizící ve výšce zná každý, kdo viděl reklamu na auto nebo díl pořadu o motorech. A nahoře čeká odměna: ledovce, sníh i v létě a stánky s klobásou ve výšce, kde se hůř dýchá.

Tohle není silnice pro nervózní řidiče. Vlásenky jsou těsné, často úzké na dvě auta, plné motorkářů, cyklistů a pomalých karavanů — a stoupání i klesání je dlouhé a strmé. Řaďte včas do nízkých rychlostí, ať nepřehřejete brzdy, a počítejte, že nahoru i dolů to bude trvat déle, než vám napoví vzdálenost. Pro řidiče dodávky nebo s vlekem je Stelvio výzva, ale zvládnutelná při klidné jízdě a trpělivosti. Ověřte aktuální údaj: období otevření Passo dello Stelvio (typicky jen léto, mimo sezonu zavřeno sněhem) a případná omezení pro rok 2026.

SS163 Amalfitana: nejslavnější pobřežní silnice Itálie

Z hor k moři. Strada Statale 163, zvaná Amalfitana, se vine po útesech Amalfského pobřeží od Sorrenta přes Positano a Amalfi až do Vietri sul Mare a patří k nejfotografovanějším silnicím světa. Je vytesaná do strmého srázu vysoko nad tyrkysovým mořem, lemovaná barevnými městečky nalepenými na skálu, a každá zatáčka odhalí nový pohled, u kterého chcete zastavit — což ovšem skoro nejde.

A v tom je háček. Amalfitana je nádherná, ale taky úzká, klikatá a v sezoně dokonale ucpaná. Dvě protijedoucí auta se v některých zatáčkách sotva minou, autobusy couvají, mopedy se proplétají a parkování je vzácnost za přemrštěnou cenu. V hlavní sezoně tu navíc platí pravidla pro střídavý provoz a omezení vjezdu (číslo poznávací značky podle dne), tak ať vás to nepřekvapí. Pro klid je rozumné nechat auto v Sorrentu nebo Salernu a pobřeží projet lodí či autobusem — a silnici si projet autem brzy ráno mimo špičku. Celé pobřeží do hloubky rozebíráme v článku Amalfské pobřeží autem. Ověřte aktuální údaj: sezonní omezení vjezdu (sudá/lichá SPZ) a parkovací ceny na SS163 Amalfitana, sezona 2026.

Great Dolomites Road: Pordoi, Sella a srdce Dolomit

Vraťme se do hor, ale do jiných. Great Dolomites Road (Velká dolomitská silnice) spojuje Bolzano s Cortinou d'Ampezzo a po cestě přelézá ikonické průsmyky Passo Pordoi a Passo Sella, odkud se otevírají pohledy na bledé skalní stěny Dolomit, kvůli kterým sem lidé jezdí přes půl Evropy. Sella a Langkofel (Sassolungo) se tyčí jako kulisa, která nevypadá skutečně, a serpentiny se kroutí loukami pod nimi.

Oproti Stelviu je to mírnější jízda — vlásenky jsou širší a méně děsivé, takže si troufne i méně zkušený řidič. Pořád ale jde o horské průsmyky se stoupáním, klesáním a v sezoně hustým provozem motorek a cyklistů. Skvělé je, že tyhle silnice spojují řadu zastávek do okruhu (legendární „Sellaronda" kolem masivu Sella), takže za den projedete několik průsmyků a u každého zastavíte. Víc o regionu najdete v článku Dolomity autem. Ověřte aktuální údaj: období otevření průsmyků Pordoi a Sella a případné zpoplatnění/omezení vjezdu, sezona 2026.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

SR222 Chiantigiana: vinařská hřebenovka mezi Florencií a Sienou

A teď úplně jiný druh krásy — žádné serpentiny nad propastí, ale líné stoupání a klesání mezi kopci. Strada Regionale 222, zvaná Chiantigiana, spojuje Florencii se Sienou srdcem oblasti Chianti a je to přesně ta toskánská pohlednice, kterou máte v hlavě: řady vinic, cypřiše podél cest, kamenné statky na vršcích kopců a vinařství, kde se dá zastavit na sklenku.

Tahle silnice není o adrenalinu, ale o tempu. Jede se pomalu, zastavuje se často a každý kopec nabídne jiný výhled. Po cestě míjíte městečka jako Greve in Chianti a Castellina, hrady a sklepy, kde se rodí slavné chianti. Pro řidiče je to nejpohodovější trasa z celého výběru — jen pozor, že silnice je úzká a klikatá a v sezoně plná turistů na kolech i v autech. A jedno upozornění: degustace a řízení nejdou dohromady, takže si pití rozdělte v posádce, nebo plánujte ochutnávky na konec dne u ubytování. Ověřte aktuální údaj: doporučené zastávky a vinařství s degustací na SR222 Chiantigiana, sezona 2026.

SS125 Orientale Sarda: divoké pobřeží východní Sardinie

Na Sardinii vede po východním pobřeží legendární SS125, „Orientale Sarda" — silnice, která se kroutí nad zálivem Golfo di Orosei, jedním z nejdivočejších a nejkrásnějších úseků středomořského pobřeží. Bílé útesy padají do safírového moře, schované pláže jsou přístupné jen pěšky nebo z lodi a mezi nimi se silnice noří do vnitrozemí přes hory porostlé makchií. Je to road trip, na kterém se pořád díváte z okna a litujete, že nemáte víc očí.

Některé úseky Orientale Sarda jsou novější a rychlé, jiné staré, úzké a klikaté přes hory — tempo se mění a počítejte s tím. Nejhezčí pohledy jsou tam, kde silnice stoupá nad pobřeží, ale zastavit se dá jen na vyhrazených místech. Pro řidiče platí, že nejkrásnější zátoky Golfo di Orosei nejsou ze silnice vidět ani dostupné autem — k nim se chodí pěšky, nebo se k nim plave lodí z Cala Gonone. Auto necháte nahoře a sejdete dolů. Ověřte aktuální údaj: stav a sezonní omezení úseků SS125 / Orientale Sarda na východní Sardinii, sezona 2026.

Strada del Vino: vinařská cesta Jižním Tyrolskem

Zpátky na sever, ale do měkčí krajiny. Strada del Vino (Weinstraße) vede vinicemi Jižního Tyrolska kolem Kalternu a jezera Kalterersee, mezi alpskými štíty a řadami révy, co se v září barví do zlata a červené. Je to nejstarší vinařská cesta Itálie a spojuje malebná městečka, vinné sklepy a vyhlídky, kde se Alpy potkávají se středomořskou révou — kombinace, kterou jinde nenajdete.

Pro řidiče je to pohodová, nenáročná trasa ideální na líný den mezi horami a městy — žádné děsivé serpentiny, jen mírné stoupání mezi vinicemi. Skvěle se napojuje na okolní regiony, takže se dá zařadit do delšího okruhu po severu. A platí tu totéž co v Chianti: degustace a volant se vylučují, takže pití rozdělte v posádce. Víc o oblasti najdete v článku Trentino a Jižní Tyrolsko autem. Ověřte aktuální údaj: doporučená trasa a sklepy s degustací na Strada del Vino v Jižním Tyrolsku, sezona 2026.

Palivo, přestávky a co s sebou na horské silnice

Krásné silnice mají jednu společnou nepříjemnost: vedou tam, kde dlouho nepotkáte pumpu. Na alpských průsmycích jako Stelvio i na divokém pobřeží Sardinie počítejte s tím, že benzínek je málo a bývají daleko od sebe — natankujte do plna v posledním větším městě před výjezdem, ať se nahoře v zatáčkách nedíváte nervózně na ručičku. Stejně tak voda, svačina a něco teplého na sebe: ve výšce bývá chladno i v létě a počasí se mění rychle. Kde je nejbližší pumpa a kolik palivo stojí, vyřešíte přes vrstvu paliva v aplikaci.

Druhá věc jsou přestávky. Na klikatých horských silnicích se řidič unaví rychleji, než čeká — soustředění na úzké zatáčky, protijedoucí autobusy a klesání s brzdami vysává energii. Plánujte zastávky častěji než na rovné dálnici, prostřídejte řidiče, jste-li dva, a nebojte se dát si pauzu na kávu i tam, kde byste na dálnici jen profrčeli. Cesta je tu cíl, takže spěchat nemá smysl. A v dlouhých seskocích k moři nebo do údolí nechte motor brzdit nízkým převodem, ať si nespálíte brzdy v polovině klesání.

Která silnice je pro koho

Když to shrneme očima řidiče: chcete-li adrenalin a vrcholový zážitek, je to Stelvio — ale jen zkušený řidič za suchého počasí a otevřeného průsmyku. Chcete-li moře a pohlednice za cenu nervů v provozu, je to Amalfitana, ideálně brzy ráno. Chcete-li hory bez děsu, jsou to dolomitské průsmyky Pordoi a Sella. A chcete-li si jen líně užívat krajinu se sklenkou na konci dne, jsou to vinařské hřebenovky Chianti a Strada del Vino, případně divoké pobřeží Sardinie.

Společné mají jedno: žádná z nich se nedá projet ve spěchu. Vzdálenost na mapě tu neznamená čas — serpentiny, výhledy a sezonní provoz z krátkého úseku udělají dlouhou jízdu. Plánujte den s rezervou, nepřejíždějte za tmy a do hor vyrážejte spíš ráno. A nezapomeňte, že většina krásných silnic vede přes placené úseky a ZTL zóny v městech po cestě — mýtné, viněty a zóny si spočítejte přes vrstvu mýtného a ZTL.

Co si z toho odnést

Nejkrásnější silnice Itálie nejsou závodní dráhy, ale způsob, jak vidět zemi z té nejlepší strany — z okýnka, pomalu, se zastávkami. Stačí vědět, která je pro vaše auto a vaše nervy, kdy je otevřená a kdy mít na ní klid. Když si trasu poskládáte s rezervou a nepřejíždíte za tmy, zbyde vám hlava na to podstatné: tu chvíli, kdy za zatáčkou spadne moře nebo se nad serpentinami zvedne ledovec. A jestli teprve řešíte mýtné, viněty a pravidla cestou do Itálie, mrkněte na pravidla pro řidiče v Itálii. Kdyby se cestou něco zvrtlo, tísňová čísla a zdravotní kartu máte po ruce i bez signálu v SOS.