V jednom kostele na okraji Milána leží koruna, kterou si nasazovali na hlavu Karel Veliký, němečtí císaři i Napoleon. Říká se jí Železná, váží míň, než byste čekali, a uvnitř má prý prsten z hřebíku z Kristova kříže. Pár ulic dál stojí obří královská vila s parkem větším než celé staré město. A na druhém konci toho parku řve o víkendech celá Itálie u dráhy, kde se jezdí Formule 1. Tohle všechno je Monza.

Většina lidí si Monzu spojí jen s autodromem a profrčí kolem. Škoda — protože tu mají jednu z nejvzácnějších korun Evropy, freskami pomalovanou kapli a vilu, kterou si nechal postavit rakouský arcivévoda. Tenhle průvodce vám poví, co tu stojí za vidění, kdy přijet a hlavně kam s autem, protože jádro je zóna s omezeným provozem a o závodních víkendech je celá Monza vzhůru nohama. Vstupné, otevírací doby a termíny závodů se mění, takže u nich najdete poznámku k ověření.

Dóm a Železná koruna: relikvie, kvůli které sem jezdili císaři

Začněte u dómu svatého Jana Křtitele (Duomo di Monza) s pruhovanou mramorovou fasádou v zelené a bílé, kterou postavili na konci 14. století. Uvnitř ale na vás čeká něco mnohem staršího a vzácnějšího.

V pokladu dómu je uložena Corona Ferrea — Železná koruna lombardská. Zlatá obroučka posetá drahokamy vypadá křehce, ale uvnitř má úzký železný kroužek, o kterém legenda tvrdí, že byl ukován z hřebíku z Kristova kříže. Korunovali jí středověké lombardské krále, římsko-německé císaře a v roce 1805 si ji v Miláně sám nasadil Napoleon se slavnou větou „Bůh mi ji dal, běda tomu, kdo se jí dotkne". Stojíte před předmětem, který měnil panovníky po více než tisíc let.

Theodelinda a kaple s freskami jak komiks ze 14. století

Za vším stojí jedna žena — langobardská královna Theodelinda. Podle legendy se zjevila holubice, která jí ukázala místo, kde má založit kostel, a řekla jediné slovo: Modo — „teď". Královna odpověděla Etiam — „ano" — a tak prý vzniklo jméno Modoetia, z něhož je dnešní Monza. Theodelinda věnovala kostelu poklady a vybudovala z Monzy své sídlo.

Její příběh dnes vidíte na vlastní oči v Theodelindině kapli, kterou v 15. století pokryli bratři Zavattariové freskami. Pětačtyřicet výjevů ze života královny, plných zlata, koní, šatů a dvorských scén — jako rozkreslený komiks o tom, jak se ze severní Itálie stávalo království. Je to jedna z nejucelenějších freskových výzdob té doby v celé Lombardii.

Villa Reale: vila, na kterou byl malý i král

Cestou centrem narazíte i na Arengario, středověký radniční dům s lodžií a věží, pod jehož oblouky se kdysi scházela městská rada a dnes je z něj výstavní síň — připomínka, že Monza měla svobodu a samosprávu dávno před tím, než z ní udělali královské sídlo.

Pár kroků od centra leží Villa Reale, monumentální klasicistní rezidence, kterou si nechal v 18. století postavit rakouský arcivévoda Ferdinand. Později v ní bydleli italští králové a právě tady, kousek od vily, byl v roce 1900 zavražděn král Umberto I. — proto má Monza i kapli na jeho památku. Vila má desítky sálů, zahrady a dnes hostí výstavy i prestižní přehlídku zahradního umění.

Za vilou se rozkládá Parco di Monza — jeden z největších oplocených parků v Evropě, větší než newyorský Central Park. Lesy, louky, statky, cyklostezky a aleje, kde si Milánští o víkendech vyrážejí na kola a pikniky. Je to ideální místo, kde si po městě odpočinout a nechat psa proběhnout. A právě uprostřed tohohle parku leží to, kvůli čemu Monzu zná celý svět.

Autodromo Nazionale Monza: chrám rychlosti

V parku se od roku 1922 jezdí na Autodromo Nazionale Monza, jednom z nejstarších a nejrychlejších okruhů světa. Říká se mu „chrám rychlosti" — dlouhé rovinky, legendární brzdné body a vášnivé italské publikum, kterému se přezdívá tifosi. Když tu jede Formule 1, celé tribuny zaplaví červená Ferrari a po závodě se davy slévají pod stupně vítězů na trávník.

V parku stojí i nakloněné betonové oblouky staré vysokorychlostní ovální dráhy z 50. let — dnes opuštěné, zarostlé a tak strmé, že po nich neudržíte rovnováhu, ale pořád neuvěřitelně fotogenické. Mimo závodní dny se dá areál navštívit, projít se po tribunách a nasát atmosféru i bez burácení motorů.

Autem do Monzy: jádro je ZTL, závodní víkend je kapitola sama pro sebe

Historické centrum Monzy pokrývá zóna ZTL hlídaná kamerami. Když do ní bez povolení vjedete, pokuta vám přijde poštou až domů — klidně s několikaměsíčním zpožděním a víckrát za jednu jízdu. K dómu ani na náměstí autem nejezděte; zaparkujte na placeném parkovišti u okraje jádra a dojděte pěšky, centrum je malé.

Monza leží přímo u Milána a je výborně napojená vlakem i metropolitní železnicí, takže sem můžete dorazit i bez auta. Kde přesně ZTL začíná, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště — i s ohledem na výšku dodávky — najdete v parkovací vrstvě. K autodromu a do parku se jezdí jiným vjezdem než do centra, ale o závodních víkendech počítejte s uzavírkami. Kompletní pravidla pro řízení v Itálii shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Kdy přijet a co spojit

Monzu si nejlépe užijete na jaře a na podzim, kdy je v parku příjemně a město není přetížené. Léto v Pádské nížině je dusné, takže přes poledne oceníte stín stromů v parku nebo chlad kostela. Hlavní pravidlo zní: hlídejte si kalendář autodromu. Mimo závodní víkendy je Monza klidné lombardské město, o víkendu závodů je to jiná planeta.

Protože Monza prakticky srostla s Milánem, nabízí se ji spojit do jednoho výletu s lombardskou metropolí. Z Milána sem dojedete za pár desítek minut. Jak Monzu poskládat do delší trasy po severu Itálie, vyřešíte v plánovači cesty, který spočítá vzdálenosti i čas mezi zastávkami.

Krátké shrnutí

Zaparkovat u okraje nebo přijet vlakem z Milána — centrum je ZTL. V dómu si rezervovat prohlídku Železné koruny a Theodelindiny kaple. Projít se Villa Reale a nechat se pohltit obřím parkem. Zajít k autodromu — i bez závodu stojí za vidění. A závodním víkendům se vyhnout, pokud nejedete přímo na ně. Monza není jen okruh: je to koruna, vila a kus evropských dějin schovaný kousek za Milánem.