Velký průvodce · Thesálie

Meteora: kláštery na skalách, kam se kdysi lezlo v síti

Představte si, že stojíte na úpatí kamenné věže vysoké jako pražská televizní věž a úplně nahoře, na holém vrcholku, sedí klášter s freskami starými šest set let. A teď si představte, že jediný způsob, jak se tam mnich kdysi dostal, byla provazová síť, kterou ho nahoru vytáhli ruční rumpál a pár dalších bratří. Vítejte v Meteoře.

Meteora znamená řecky „vznášející se ve vzduchu" a přesnější jméno si tohle místo nemohlo vybrat. Uprostřed thesálské roviny se ze země zničehonic tyčí les hladkých pískovcových sloupů a na šesti z nich dodnes žijí pravoslavní mniši a jeptišky. Tenhle průvodce vás provede tím, které kláštery stojí za vstup, kde nechat auto, jak se obléknout, abyste vůbec směli dovnitř, a kdy přijet, ať tu davy ještě nestojí frontu na úzké schody. Na cestu sem se vyplatí naplánovat trasu předem v plánovači SeekBone — Meteora leží stranou hlavních tahů a do kopců to vede zatáčka za zatáčkou.

Než sem vůbec přijeli první poustevníci, schovávali se prý ve skalních puklinách už v 11. století. Pořádné kláštery na vrcholcích pak vyrostly od 14. století, kdy mniši z hory Athos hledali místo, kam za nimi nikdo nedoleze — a tyhle nepřístupné věže byly dokonalá pevnost před tureckými nájezdy. V dobách největší slávy jich tu stálo přes dvacet. Dnes zbývá šest činných a do všech se dnes naštěstí dostanete po schodech vytesaných do skály, ne v houpající se síti.

Velký Meteoron: největší a nejstarší ze všech

Pokud máte čas jen na jeden klášter, ať je to Velký Meteoron (Megalo Meteoro). Je nejstarší, největší a sedí nejvýš ze všech — na skále kolem šesti set metrů nad mořem. Založil ho v 14. století mnich Athanasios, který se prý na vrchol dostal tak, že ho tam vynesl orel. Realističtější verze mluví o žebřících a provazech, ale orel se vypráví líp.

Uvnitř najdete starý katholikon s tmavými byzantskými freskami, muzeum a — pro silnější žaludky — kostnici s lebkami dávných mnichů srovnanými do polic. K nejsilnějším zážitkům patří stará síťová zdviž a dřevěný rumpál ve věži: právě tudy se sem po staletí tahalo všechno, lidé i sudy s vínem. Kolovala historka, že lano se prý vyměnilo, „až když se přetrhlo". Černý mnišský humor.

Roussanou: klášter jeptišek na špici skály

Z dálky vypadá Roussanou, jako by ho někdo postavil přímo na hrot tužky — budova doslova obrůstá celý vrcholek úzké skály a ze tří stran padá stěna kolmo dolů. Dnes je to ženský klášter a vede k němu nejhezčí příchod ze všech: po lávce a schodech, odkud máte sousední věže jako na dlani. Pro fotky ze všech nejvděčnější.

Historie Roussanou je drsnější, než ten pohádkový obrázek napovídá. Za druhé světové války tu kláštery sloužily jako úkryt pro odbojáře a civilisty a víc než jedna z těch tichých kamenných cel pamatuje válku zblízka. Dnes je tu klid, vůně kadidla a jeptišky, které se starají o květinové zahrádky na pár metrech čtverečních nad propastí.

Která města pod skalami: Kalambaka a Kastraki

Kláštery jsou nahoře, ale spát a najíst se budete dole. Přímo pod skalami leží městečko Kalambaka (Kalampaka) — největší základna s ubytováním, obchody a tavernami, odkud to máte k prvnímu klášteru pár minut autem. O kousek blíž skalám je menší a malebnější Kastraki, oblíbené u horolezců a lidí, co chtějí mít kamenné věže rovnou za oknem.

Mezi kláštery vede asfaltová okružní silnice, takže od jednoho k druhému se dá pohodlně přejet autem a u každého je menší parkoviště. V hlavní sezoně se ta místa rychle plní, takže buď přijeďte brzy ráno, nebo si v aplikaci dopředu zkontrolujte, kde se dá zaparkovat — vyšší dodávku či karavan na úzkých serpentinách s plnými parkovišti opravdu nechcete řešit naslepo. Kde nechat větší vůz a kde jsou závory, najdete v parkovací vrstvě.

Co tu zažít kromě klášterů

Meteora není jen o vstupech dovnitř. Nejsilnější zážitek bývá západ slunce z některé z vyhlídek na okružní silnici, kdy pískovec zrůžoví a kláštery na vrcholcích se mění v siluety. Skály jsou navíc rájem horolezců a mezi věžemi vede síť turistických stezek a starých poutních pěšin — dají se obejít i pěšky zdola, bez auta, jen je to do kopce.

Kdy přijet

Nejhezčí je Meteora na jaře a na podzim, kdy je rovina zelená, vzduch čistý a vedro vás nepřibije k zemi v půlce schodů. Léto je horké a plné autobusů — když jedete v červenci nebo srpnu, sázejte na brzká rána a podvečery. Zima má své kouzlo, mlha mezi věžemi je magická, ale počítejte s kratšími otvíračkami a chladem. Meteora se dobře pojí s cestou na sever k Soluni nebo na jih k Delfám a Athénám, takže ji klidně zařaďte jako velkou zastávku na trase. Než vyrazíte přes řecké hory, projeďte si pravidla pro řidiče v Řecku — limity, mýtné na dálnicích i co musíte mít povinně v autě.