Velký průvodce · Řecko · Peloponés

Mani autem: věžové domy, Vathia, Areopoli a kde nechat vůz

Na kopci nad mořem stojí shluk kamenných věží, jedna vedle druhé, vysoké a hranaté jako šachové figurky. Žádné okenice, žádné balkony — jen kámen, střílny a obloha. Tohle je Vathia, nejslavnější věžová vesnice poloostrova Mani, a kdysi tu každá ta věž patřila jiné rodině, která z ní střílela po sousedech. Mani je nejdrsnější, nejhrdější a nejzvláštnější kout Řecka — kraj, kde se po staletí vedly krevní msty a kde lidé tvrdí, že v jejich žilách koluje krev starých Sparťanů.

Pro řidiče z Česka je Mani dobrodružná zajížďka na jižní cíp Peloponésu — divoké pobřeží, věžové vesnice, jeskyně a silnice, která se vine nad mořem. V tomhle průvodci najdete, co v Mani vidět (hlavně Vathii a Areopoli), kde nechat auto, kdy přijet a jak to spojit do trasy. Čísla čerpáme z ověřených zdrojů; co se mění, označujeme k ověření.

Mani je prostřední ze tří jižních poloostrovů Peloponésu, drsný skalnatý prst mezi Messénským a Lakónským zálivem. Hlavním městem je Areopoli, nejfotogeničtější věžovou vesnicí Vathia (Vatheia) na jižním cípu, takzvané Hluboké Mani.

Trocha historie, ať tam nestojíte jako u cedule

Mani bylo odjakživa nezkrotné. Hory, skály a chudá půda — a obyvatelé, kteří se nikdy nikomu úplně nepodvolili, ani Turkům. Místní Manioti hrdě tvrdí, že jsou potomky starých Sparťanů, kteří se po pádu antiky stáhli do těchhle nepřístupných hor. Žili v klanech a vedli mezi sebou nekonečné krevní msty (vendety) — a právě proto stavěli ty věžové domy (pyrgospita). Čím vyšší věž, tím silnější rodina; z věží se ostřelovalo, blokovalo a bránilo, někdy léta v kuse. Vathia je dnes ten nejdramatičtější mrazivý důkaz téhle minulosti — celý kopec věží, většinou opuštěných.

A pak je tu Areopoli — městečko pojmenované po Areovi, bohu války (dřív se jmenovalo Tsimova), a to ne náhodou. Právě odtud 17. března 1821 vytáhl maniotský vůdce Petros Mavromichalis se svými muži a zažehl řeckou revoluci proti osmanské nadvládě — pár dní před oficiálním datem 25. března. Mani tak nebylo jen útočištěm vzbouřenců, ale i jiskrou, ze které vzplálo řecké povstání. Hrdé město hrdého kraje.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Co v Mani vidět

Hvězda je Vathia — věžová vesnice na kopci nad mořem, kterou nelze splést s ničím jiným na světě. Zaparkujte pod ní a projděte se mezi věžemi (jsou většinou opuštěné, choďte opatrně). Druhým pólem je Areopoli: kamenné uličky, věžové domy, kostel Taxiarchů s reliéfy a socha Mavromichalise na náměstí. Pár kilometrů od Areopoli jsou slavné jeskyně Diros (Vlychada) s podzemní řekou, kterou se proplouvá na loďce — jeden z nejhezčích jeskynních zážitků Řecka. A celé Mani je o jízdě: silnice nad mořem, opuštěné věže na hřebenech, malé přístavy jako Limeni a Gerolimenas. Na okruh Hlubokým Mani si nechte celý den, klidně víc.

Parkování a jak se po Mani pohybovat

V Mani je auto nezbytnost — vzdálenosti, kopce a řídká veřejná doprava jinak nedají. V Areopoli nechte vůz na záchytných plochách na okraji a do kamenného jádra jděte pěšky (uličky jsou úzké, pro auta nevhodné). U Vathie se parkuje na ploše pod vesnicí, nahoru pěšky. Silnice jsou klikaté a místy úzké, s vyšší dodávkou jeďte v klidu a počítejte s pomalejším tempem. Obsazenost a kde zastavit prověříte v parkovací vrstvě; pravidla shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Řecku.

Jak se tam dostat

Do Mani se jezdí z Kalamaty nebo od Sparty/Gythia; Areopoli je přirozená brána do Hlubokého Mani. Konkrétní časy, vzdálenosti i mýtné si přepočítáte v plánovači cesty; placené úseky hlídá vrstva mýtného.

Kdy přijít

Jaro a podzim jsou pro Mani ideální — kamenné věže v měkkém světle, snesitelné teploty na procházky a jízdu. Léto je horké a vyprahlé (Mani je skalnaté a stínu málo), zato moře v zátokách láká na koupání; berte vodu a klobouk. Zima je klidná, ale část podniků zavírá. Jak bude počasí, mrkněte do vrstvy počasí.

Kde se vyspat

V Mani je zvláštní zážitek přespat v kamenné věži přestavěné na penzion — najdete je v Areopoli, Limeni i jinde, útulné a plné atmosféry. Základnou bývá Areopoli nebo přímořské Limeni a Gythio. Kdo jezdí s vestavbou, najde kempy spíš na okrajích Mani u pobřeží; v odlehlých částech počítejte s minimem služeb. Otevřenost mimo sezonu si ověřte. Plochy a kempy na trase projdete v plánovači.

S dětmi a se psem: co počítat

Pro děti jsou věže jako z pohádky o rytířích a jeskyně Diros s plavbou na loďce parádní zážitek; v opuštěné Vathii ale pozor na zchátralé stavby. Pes na vodítku si jízdu i procházky užije, jen v létě myslete na rozpálený kámen pod tlapkami, vodu a stín — Mani umí být v poledne pec. V autě psa v horku nikdy nenechávejte.

Jak to spojit do trasy

Mani je jižní dobrodružství Peloponésu — spojíte ho s Gythiem, Spartou a Mystrasem na východě nebo s Kardamyli a Kalamatou na západě (Vnější Mani). Celou trasu i s mýtným a parkováním poskládáte v plánovači; širší okruh rozebírá Peloponés autem.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Mani je nejdrsnější a nejhrdější kout Řecka — věžové domy postavené pro krevní msty, mrazivá věžová Vathia na kopci, kamenné Areopoli, odkud vzplála revoluce, a podzemní řeka v jeskyni Diros. Vezměte auto (jinak to nejde), jeďte pomalu nad mořem, projděte věže pěšky a přespěte v kamenné věži. Kraj, který vám zůstane pod kůží.