Velký průvodce · Chorvatsko

Velebit a Paklenica: kaňony, uskoci a smaragdová Zrmanja pod nejdivočejším pohořím Chorvatska

Nad dalmatským pobřežím se táhne kamenná hradba dlouhá skoro 150 kilometrů — Velebit, největší chorvatské pohoří. Z dálnice cestou k moři vypadá jako neproniknutelná šedá zeď, holá a nehostinná. Kdo ale sjede z hlavního tahu, najde za ní svět, který Chorvatsko jinde nemá: dva národní parky, kaňony zaříznuté stovky metrů hluboko, řeku barvy smaragdu a městečka, kde se po staletí žilo s nejsilnějším větrem Jadranu i s nájezdy z moře.

Tenhle průvodce vede podél Velebitu od jihu k severu — od horolezecké mekky v Paklenici přes divočinu Sjeverního Velebitu, kde stále žijí rysi a medvědi, až k pevnosti senjských uskoků a smaragdovému kaňonu Zrmanja. U každého místa najdete to podstatné: kolik stojí vstup, kde zaparkovat, kdy přijít, aby tu člověk nebyl v davu, a jak na tom je pes.

Velebit není jen hromada vápence. Od roku 1978 je celý chráněn jako biosférická rezervace UNESCO a v jeho útrobách se schovává jedna z nejhlubších jeskyní na světě — propast Lukina jama klesá přes 1400 metrů. Hora odděluje dva úplně odlišné světy: na přímořské straně roste réva a olivy ve středomořském vedru, jen pár kilometrů a stovky výškových metrů nad ní panuje drsné horské klima s metry sněhu. Tahle hrana mezi mořem a horami dává celému kraji jeho zvláštní napětí — a dělá z něj jeden z posledních opravdu divokých koutů Středomoří.

Paklenica: dva kaňony, tisíc lezeckých cest a jeskyně v srdci hory

NP Paklenica je nejjižnější výspa Velebitu a zároveň nejstarší zákoutí parku — chráněno je už od roku 1949. Jeho srdcem jsou dvě soutěsky zaříznuté kolmo do hory: Velika a Mala Paklenica. Velika je široká, schůdná, s pohodlnou stezkou, která vás během pár hodin přenese od horkého pobřeží do chladných bukových lesů ve výšce. Mala je užší, divočejší a mnohem méně navštěvovaná — kdo chce mít kaňon skoro pro sebe, jde tam.

Pro horolezce je ovšem Paklenica posvátné místo. Hned u vstupu do Veliky se tyčí Aniča kuk, vápencová stěna vysoká přes 350 metrů, do níž je vytyčeno na čtyři stovky výstupových cest všech obtížností — od školních lezení po extrémy. Každé jaro sem na velikonoční sraz míří lezci z celé Evropy a stěna se zaplní lany a barevnými helmami. Celkem má park kolem tisícovky cest, takže Paklenica patří mezi nejvýznamnější lezecké oblasti kontinentu.

Kdo na stěny nemíří, může si vyšlápnout hlouběji do kaňonu k jeskyni Manita peć, jediné turisticky zpřístupněné jeskyni parku. Leží ve výšce kolem 570 metrů, asi hodinu a půl chůze od vstupu, a uvnitř čeká bohatá krápníková výzdoba — staletími tvarované sloupy a záclony. Jeskyně se otevírá jen v určité dny a hodiny podle sezony, takže se vyplatí předem ověřit otevírací režim. Odměnou za výstup je nejen podzemní svět, ale i pohled zpět do soutěsky, který shora vypadá úplně jinak než zezdola.

Sjeverni Velebit: divočina rysů, medvědů a Premužićovy stezky

Když Paklenica ukazuje Velebit drsný a svislý, NP Sjeverni Velebit ukazuje Velebit nekonečný. Vyhlášen byl teprve roku 1999 a chrání nejdivočejší část celého pohoří — labyrint holého krasu, kamenných věží a borovic, kterému se přezdívá „kamenné město". Je to říše, kde se přírodě nechává volný průběh: žijí tu rysi, medvědi i vlci a člověk je tu opravdu jen host.

Nejznámějším cílem je vrchol Zavižan (1676 m) s nejvýše položenou meteorologickou stanicí Chorvatska a útulnou horskou chatou, kde se dá přespat i najíst. Hned vedle leží botanická zahrada Velebitu, založená už v 60. letech, která na malé ploše ukazuje vzácnou velebitskou květenu — včetně endemitů, které nikde jinde na světě nerostou. Z vrcholu se za jasného dne otevírá výhled na Kvarnerské ostrovy hluboko dole v moři na jedné straně a na vnitrozemské Lič­ko polje na druhé.

Páteří parku je Premužićova stezka — mistrovské dílo lesního inženýra Anteho Premužiće, který ji ve 30. letech nechal vydláždit z nasucho kladeného kamene tak důmyslně, že vede i nejdrsnějším terénem skoro bez převýšení. Táhne se desítky kilometrů hřebenem Velebitu a patří k nejkrásnějším horským trasám Evropy: jde se po ní pohodlně, a přitom kolem zejí propasti a vápencové věže. Počasí se tu ovšem mění rychle, mlha přijde během chvíle — bez pořádné výbavy se na hřeben nevydávejte.

Senj: pevnost Nehaj, uskoci a vítr, který vchází do legend

Pod severním okrajem Velebitu leží Senj, jedno z nejstarších měst severního Jadranu — osídlené už v dobách Liburnů a Římanů. Jeho jméno je ale navždy spjato s jednou divokou kapitolou dějin: se senjskými uskoky. Byli to uprchlíci před osmanskou expanzí, kteří se v 16. století usadili v Senji a z města udělali baštu odporu. Z rychlých lehkých lodí přepadali turecké i benátské galéry, a stali se postrachem celého Jadranu — napůl hrdinové bránící křesťanstvo, napůl obávaní piráti, na které si stěžovaly velmoci po celé Evropě.

Aby měli odkud sledovat moře i hřeben hory, postavili si roku 1558 nad městem pevnost Nehaj — mohutnou čtvercovou tvrz na kopci, z níž je vidět na všechny strany. Při její stavbě se prý použil i kámen z okolních kostelů a klášterů strhnutých kvůli obraně. Dnes je v ní muzeum věnované uskokům a z její střechy se otevírá jeden z nejlepších výhledů na celý Kvarner — na město dole, na moře a za příznivého počasí až na ostrov Krk.

A pak je tu vítr. Senj je proslulý bórou — studeným nárazovým větrem, který se přežene z velebitských hřebenů dolů k moři a patří k nejsilnějším na celém Jadranu. V zimě dosahuje v okolí Senje rychlostí, kvůli kterým se uzavírá dálnice a převracejí kamiony. Místní s ní žijí odjakživa: nízké domy, okenice, kameny na střechách. Bóra dala Senji drsnou pověst, ale taky čisté, průzračné dny, kdy je vidět donekonečna.

Karlobag: městečko mezi horou a mořem a trajekt na Pag

Asi v polovině velebitského pobřeží, v místě, kde se přes pohoří přehoupne průsmyk vedoucí do vnitrozemského Gospiće, leží Karlobag. Je to malé město s velkou polohou: vápencové srázy Velebitu mu padají do zad téměř kolmo, před ním se otevírá moře a kousek od pobřeží se táhne dlouhý holý ostrov Pag. Sevřené mezi horou a vodou působí Karlobag skoro dramaticky — pruh domů, kostelní věž a nad tím šedá kamenná stěna.

Historie tu nebyla klidná. Město leželo na hranici mezi habsburskou a osmanskou sférou a opakovaně bylo ničeno; jméno Karlobag připomíná Karla Habsburského, který ho v 16. století nechal opevnit. Z té doby pochází i kapucínský klášter nad městem, který patří k jeho výrazným bodům. Dnes je Karlobag spíš klidná zastávka — výchozí bod výletů do Velebitu a oblíbený přístav díky trajektu.

Právě trajekt na Pag dělá z Karlobagu praktický uzel. Z nedaleké přístavní rampy vyplouvá spojení na Žigljen na ostrově Pag — krátká plavba, která ušetří dlouhou objížďku po pevnině a otevírá cestu na pagské pláže a do města Pag se slavnou krajkou a sýrem. V sezoně jezdí trajekt často, mimo ni řidčeji, takže si jízdní řád ověřte předem; o víkendech a v létě se u rampy tvoří fronty.

Kaňon Zrmanja: smaragdová řeka, peřeje a kulisy z mayovek

Na jižním konci Velebitu, u městečka Obrovac, se odehrává poslední velký kus divočiny tohoto kraje — kaňon řeky Zrmanja. Řeka pramení pod horou a na cestě k moři si vyhloubila do vápence soutěsku hlubokou stovky metrů. Voda v ní má sytě smaragdovou až tyrkysovou barvu, jakou dávají jen krasové prameny bohaté na vápenec, a místy přepadá přes travertinové stupně do peřejí a malých vodopádů — nejznámější je Berberov buk.

Kaňon je rájem pro rafting a kanoe. V první polovině sezony, dokud je vody dost, sjíždějí agentury klidnější i divočejší úseky — od rodinných výletů po peřeje, kde to pořádně houpe. Cesta vede mezi kolmými stěnami, kolem zákoutí, kam se jinak nedostanete, a přes brody, kde je voda tak čistá, že vidíte dno. Pro ty, kdo na vodu nechtějí, jsou nad kaňonem vyhlídky, z nichž se zelená stuha řeky vine hluboko dole jako z jiného světa.

Zrmanja má ovšem i filmovou minulost. V 60. letech tu německý a jugoslávský film natáčel slavné westerny podle Karla Maye — příběhy o náčelníku Vinnetouovi a Old Shatterhandovi. Skalnaté kaňony Velebitu a Zrmanje tehdy zastoupily americký Divoký západ a celé generace diváků viděly „prérie", které ve skutečnosti leží pod chorvatskou horou. Když dnes projíždíte krajinou nad Obrovacem, snadno pochopíte, proč si filmaři vybrali právě tohle místo.

Kaňon Zrmanja u Obrovace, pod jižním koncem Velebitu.

Velebit je odměna pro toho, kdo nejede jen za pláží. Dejte mu pár dní — kaňon, hřeben s výhledem na moře, pevnost nad uskockým městem i smaragdovou řeku — a poznáte tu tvář Chorvatska, kterou většina turistů z dálnice nikdy nezahlédne.