Velký průvodce · Chorvatsko

Chorvatské ostrovy: Modrá jeskyně, tajný Vis a měsíční Pag

Některé chorvatské ostrovy znají i lidé, kteří v Chorvatsku nikdy nebyli — a přesto zůstávají záhadou. Vis byl půl století zavřený za vojenskou hranicí, na Biševu se voda jednou denně rozsvítí jako sklo a Pag vypadá, jako by ho někdo přemístil z Měsíce. Tohle je jiné Chorvatsko než přeplněné pobřeží: dál, tišeji a o dost zvláštněji.

Tenhle průvodce vede přes ostrovy, které spojuje jediné — odlehlost je tu přednost, ne nevýhoda. Najdete v něm, jak se na Vis vůbec dostat, kdy přesně musíte vyrazit do Modré jeskyně, aby svítila, proč na Pagu chutná sýr jinak než kdekoli jinde a kde v Jaderském moři ještě uvidíte Mléčnou dráhu. U každého místa praktické chipy: trajekty, vstupné, špička i to, jak na tom bude pes.

Dobré je vědět jedno už na začátku: chorvatské ostrovy nedělí jen moře, ale i historie odloučení. Vis a Lastovo byly za Jugoslávie uzavřené vojenské zóny, kam civilista ani cizinec nesměl — a právě proto je dnes čas na nich jako by se zastavil. Pag formuje od pradávna bóra, ledový vítr, který z ostrova udělal kamennou poušť. A nejslavnější atrakce celého souostroví, Modrá jeskyně, funguje jen pár hodin denně a jen za klidného moře. Tyhle ostrovy se nedají odbýt mezi obědem a koupáním. Chtějí, abyste přijeli za nimi.

Vis: ostrov, který byl půl století tajný

Vis je nejvzdálenější obydlený chorvatský ostrov a jeho příběh je jiný než u sousedů. Už v roce 397 př. n. l. tu řečtí kolonisté ze Syrákús založili Issu — jednu z nejstarších měst­ských obcí na východním Jadranu, která razila vlastní mince a sama zakládala dceřiné osady na pevnině. Pod městem Vis dodnes leží zbytky antických lázní a v moři se najdou amfory. Jenže pak se na dvě tisíciletí stal Vis hlavně tím, čím zůstal až do nedávna: strategickým bodem uprostřed moře, o který se rvali všichni, kdo chtěli ovládnout Jadran.

Ve 20. století to ostrov dovedl do extrému. Za druhé světové války byl Vis baštou Titových partyzánů a krátce tu sídlilo i spojenecké velitelství. Po válce z něj Jugoslávie udělala uzavřenou vojenskou základnu — ostrov s děly v jeskyních, tunely ve skále a zákazem vstupu pro cizince. Turistům se otevřel až roku 1989. Půl století izolace mělo nečekaný vedlejší účinek: zatímco zbytek Dalmácie zastavěly hotely, Vis zůstal nedotčený. Žádné betonové resorty, jen kamenné vesnice, vinice a opuštěné vojenské stavby, které dnes lákají na „vojenské túry" po tunelech a dělostřeleckých postaveních.

Nejfotografovanějším místem ostrova je zátoka Stiniva na jižním pobřeží. Dvě skalní stěny se tu sbíhají do úzké soutěsky a nechávají jen několikametrovou škvíru, kterou se proplouvá k oblázkové pláži uvnitř — jako by hora pootevřela bránu do tajného bazénu. Z pevniny se sem jde po strmé stezce dolů (a nahoru zpět je to dřina), pohodlnější je připlout lodí. Kromě Stinivy stojí na Visu za ochutnání i to, co se z ostrova nevyváží: bílé víno Vugava a tmavý Plavac z místních vinic a rybí speciality v rodinných konobách, na které se dlouho jezdilo jen po doslechu.

Komiža: rybářská kolébka a brána k Biševu

Na opačném, západním konci Visu leží Komiža — městečko, které vyrostlo z jedné jediné věci: ze sardinek. Zdejší vody patřily po staletí k nejbohatším lovištím Jadranu a Komiža se stala kolébkou dalmatského rybolovu. Vznikla tu charakteristická dřevěná loď falkuša, rychlá plachetnice, se kterou rybáři vyráželi až k odlehlému Palagružu, a první rybí konzervárny na Jadranu. Tradice je tak silná, že každý rok zapálí na svátek na pláži starou loď jako oběť svatému Mikuláši, patronu námořníků — rituál, který nemá nikde jinde v Chorvatsku obdoby.

Přístavu vévodí podsaditá renesanční pevnost zvaná Komuna a nad městem stojí benediktinský klášter-pevnost Muster, opevněný kvůli pirátským nájezdům, kterým bylo izolované městečko po staletí vydáno napospas. Pro většinu návštěvníků je ovšem Komiža hlavně výchozím bodem k ostrovu Biševo a jeho Modré jeskyni — odsud vyplouvají organizované lodě a odsud je to nejblíž. I kdybyste sem ale přijeli jen kvůli jeskyni, vyplatí se zůstat na večeři: čerstvé ryby přímo u mola chutnají tak, jak měly chutnat vždycky.

Modrá jeskyně na Biševu: pět minut, kdy svítí moře

Na malém ostrůvku Biševo, kus na jih od Komiži, se nachází nejslavnější přírodní div celého chorvatského Jadranu — Modrá jeskyně, chorvatsky Modra špilja. Zvenčí je to nenápadná mořská jeskyně, do které se vplouvá nízkým otvorem ve skále. Kouzlo se ale ukrývá pod hladinou: vedle hlavního vchodu je druhý, podvodní otvor, kterým do jeskyně proniká sluneční světlo. Když dopolední slunce dopadne pod správným úhlem, projde vodou, odrazí se od světlého dna a celý prostor zaplaví neskutečnou zářivě modrou září. Předměty a lidé ve vodě přitom dostanou stříbřitý nádech, jako by byli z rtuti.

Tahle hra světla funguje jen za splnění několika podmínek najednou, a právě proto je návštěva trochu loterie. Nejlépe jeskyně svítí kolem poledne za slunečného dne, zhruba od pozdního dopoledne do brzkého odpoledne. A protože se do ní vplouvá tím nízkým otvorem, musí být klidné moře — při vlnách nebo větru se vstup zavírá z bezpečnostních důvodů a výlet se ten den nekoná. Dovnitř se smí jen na malých organizovaných loďkách s místními převozníky; vlastní plavidlo ani plavání dovnitř nejsou povolené. V hlavní sezoně se u vstupu tvoří fronty člunů a chvíli se čeká, než přijde řada — uvnitř pak loďka stráví jen pár minut.

Pag: měsíční krajina, sýr a stará krajka

Přejedeme na sever Dalmácie, k ostrovu, který vypadá, jako by sem nepatřil. Pag je z velké části holá kamenná pustina bez stromů — krajina rozdělená nekonečnými řadami suchých zídek, připomínající spíš měsíční povrch než středomořský ostrov. Na vině je bóra, prudký studený vítr, který se z pevninských hor řítí na ostrov a unáší s sebou jemnou mořskou tříšť. Sůl ve větru spálí vegetaci a jen nejodolnější byliny — šalvěj, tymián, slaměnka — přežijí v závětří kamenných zídek, které ostrované po generace stavěli, aby ochránili svá pole.

Z téhle drsnosti vzešly tři poklady, kterými je Pag proslulý. Tím prvním je Paški sir, ovčí sýr se světovou pověstí: zdejší ovce se pasou na bylinách pokrytých mořskou solí, a proto má jejich mléko a sýr nezaměnitelnou, ostře aromatickou chuť, kterou nikde jinde nenapodobí. Druhým je paška čipka, jemná jehlová krajka, kterou zdejší ženy pletou po staletí a která je zapsaná na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. A třetím jsou solné pánve u města Pag — sůl se tu z moře získává odpradávna a byla po staletí hlavním bohatstvím ostrova. Samotné město Pag je přitom architektonický skvost: bylo v 15. století založeno na zelené louce podle jednotného renesančního plánu se šachovnicovým půdorysem.

Novalja a Zrće: druhá tvář Pagu

Na severu téhož ostrova, jen pár kilometrů od tiché kamenné pustiny, leží Novalja — a je to, jako byste přijeli na úplně jiný ostrov. Přes den je to obyčejné, příjemné letovisko s plážemi a antickou památkou: pod městem se táhne Talijanova buža, část starořímského vodovodu prosekaného ve skále, dlouhá přes tisíc metrů. V noci se ale Novalja proměňuje. Pár kilometrů od centra leží oblázková pláž Zrće, přezdívaná chorvatská Ibiza: řada velkých plážových klubů otevřených prakticky nonstop, mezinárodní DJ a několik letních festivalů, které sem stahují davy mladých z celé Evropy.

Je dobré vědět, do čeho jdete. Pro někoho je Zrće vyvrcholením léta, pro jiného přesně to, čemu se chce vyhnout — a obojí je tu na dosah. Kdo hledá klid, najde ho na Pagu snadno: stačí odjet pár kilometrů na jih do měsíční krajiny nebo do města Pag. Kdo přijíždí za párty, ten ví, proč jede právě sem. Novalja a Zrće jsou prostě druhá, hlučnější tvář jinak rozjímavého ostrova.

Lastovo: nejtemnější nebe Jadranu

Na úplný závěr ten nejodlehlejší a nejtišší z ostrovů — Lastovo. Stejně jako Vis byl i Lastovo za Jugoslávie uzavřenou vojenskou zónou, cizincům nepřístupnou prakticky až do 90. let. Vojáci odešli, ale klid zůstal: ostrov je dnes přírodním parkem, zelený a hustě zalesněný, s vinicemi a jen hrstkou vesnic. Žije tu pár set lidí a turistů sem dorazí zlomek toho, co na slavnější ostrovy — kdo hledá Dalmácii bez davů, najde ji právě tady.

Dvě věci dělají Lastovo jedinečným. První jsou fumari — bizarní, bohatě zdobené komíny, které vyrůstají z kamenných domů ve vsi Lastovo jako miniaturní věžičky či minarety. Žádné dva nejsou stejné a jejich tvar býval znakem prestiže rodiny; nikde jinde v Chorvatsku nic podobného neuvidíte. Druhým pokladem je obloha. Díky odlehlosti a téměř nulovému světelnému znečištění patří Lastovo k nejtmavším místům v celém Středomoří a je vyhlášené jako oblast pro pozorování hvězd — za bezměsíčné noci se tu nad hlavou klene Mléčná dráha v plné síle, pohled, jaký z pevniny už dávno nikdo nezná.

Slavné chorvatské ostrovy nejsou jen pohlednice. Jsou to místa, kterým izolace — ať vojenská, nebo zeměpisná — paradoxně zachovala duši: tajný Vis, svítící jeskyně na Biševu, měsíční Pag i hvězdné nebe nad Lastovem. Dopřejte jim čas, sledujte moře a vítr, a vrátí vám zážitek, který v davech na pevnině nenajdete.