Velký průvodce · Chorvatsko

Střední Dalmácie: palác, kde dosud bydlí celé město, a zlatý roh, co mění tvar

Existují místa, kde si historie postaví muzeum a schová se za sklo. A pak je tu Split, kde se sedmnáct set let starý císařský palác nikdy nevyprázdnil — lidé v něm dál bydlí, věší prádlo mezi antické sloupy a v bývalém mauzoleu chodí na mši. Střední Dalmácie je přesně tahle směs: živý kámen, ostrovy na dohled z přístavu a pobřeží, kde se hory propadají rovnou do moře.

Tenhle průvodce se dívá na to, co v okolí Splitu nejvíc potřebujete vědět: kudy se chodí do pěších jader, kde nechat auto, než vás pohltí úzké uličky, jak skočit trajektem na ostrovy a kdy ráno vyrazit, abyste nejslavnější místa měli skoro pro sebe. Souřadnice i tipy jsou z ověřené databáze míst.

Než ale vyrazíme, je dobré chápat, na čem celý kraj stojí. Dalmácie dostala jméno po ilyrském kmeni Dalmatů, které si tu po krvavých válkách podmanil Řím. Po Římanech a Byzanci přišli Chorvaté, ve středověku si pobřeží i ostrovy na čtyři století přivlastnily Benátky — a jejich lev se svatým Markem dodnes shlíží z portálů a pevností od Trogiru po Hvar. Charakteristickým materiálem kraje je oslnivě bílý vápenec z Brače, ze kterého jsou postavená celá města a který se vyvážel do světa. Střední Dalmácie se nečte jako jeden výlet. Čte se jako pevnina a rozeseté ostrovy, mezi kterými se přeskakuje trajektem.

Split: palác, ze kterého se stalo město

Split je jediné město na světě, které vyrostlo uvnitř římského paláce — a dodnes z něj nevyšlo. Na sklonku 3. století si tu císař Dioklecián, syn propuštěného otroka, který to dotáhl na vládce celé říše, nechal postavit obří rezidenci na dožití. Když se roku 305 jako jeden z mála římských císařů dobrovolně vzdal trůnu, stáhl se sem pěstovat zelí. Palác byl napůl luxusní vila, napůl pevnost: pravidelný obdélník s branami do čtyř světových stran a osou ulic, jakou znali z vojenských táborů.

Po pádu říše se palác nevyprázdnil — naopak. Když v 7. století okolní obyvatele vyhnali nájezdníci, schovali se za jeho mohutné hradby a začali si v něm stavět domy. Z císařské rezidence se tak postupně stalo živé městské jádro a je jím dodnes: v paláci se bydlí, vaří, věší prádlo a podává káva. Centrální nádvoří Peristyl, kdysi předsálí před císařovými komnatami, je dnes náměstí s kavárnami, kde žuloví sfingy přivezené z Egypta hlídají dění už sedmnáct století.

Největší ironii dějin ukrývá katedrála svatého Domnia. Dioklecián vešel do historie jako poslední velký pronásledovatel křesťanů — a právě jeho osmiboké mauzoleum, kam ho po smrti uložili, křesťané přestavěli na katedrálu zasvěcenou svatému Domniovi, biskupovi, kterého dal popravit. Z císařova hrobu se stal kostel pojmenovaný po jeho oběti. Štíhlá románská zvonice nad ní, vyzdvižená později, je dnes symbolem celého Splitu; kdo vyšlape strmé schody, má město i přístav jako na dlani. Den se pak hodí zakončit na promenádě Riva u moře nebo výstupem na zalesněný kopec Marjan nad městem.

Trogir: kamenný ostrov a portál, který tesal jeden génius

Kousek na západ od Splitu leží na vlastním ostrůvku mezi pevninou a ostrovem Čiovo Trogir — celé historické jádro je na seznamu UNESCO a působí jako kamenná maketa středověkého města, kterou nikdo nerozebral. Založili ho ve 3. století př. n. l. řečtí kolonisté z ostrova Vis pod jménem Tragurion, „kozí ostrov". Po Řecích a Římanech přišly Benátky a daly městu podobu, jakou má dnes: úzké uličky, kamenné paláce a hradby, do kterých se vejdete branou se lvem svatého Marka.

Klenotem je katedrála svatého Vavřince, stavěná pomalu přes několik staletí. Její hlavní vchod je jedno z vrcholných děl středověkého sochařství u Jadranu — Radovanův portál z roku 1240. Mistr Radovan, který se na něm hrdě podepsal, zaplnil kámen takovou spletí postav, zvířat a výjevů z všedního života, že se před ním lidé zastavují stejně jako před osm set lety. Nad městem drží stráž benátská pevnost Kamerlengo, ze které je výhled na celé soustání kanálů a ostrovů.

Hvar: nejslunnější ostrov a nejstarší divadlo pro všechny

Přes kanál se vypíná Hvar, ostrov, který se chlubí tím, že má nejvíc slunečních hodin v Chorvatsku — místní byznys na tom postavili tak důsledně, že hotely kdysi nabízely vrácení peněz za každý den, kdy napadl sníh. Stejnojmenné městečko bylo za Benátek důležitým přístavem na cestě do Levanty a dodnes mu vévodí mramorové náměstí svatého Štěpána, jedno z největších v Dalmácii, otevřené přímo k moři a přístavu plnému lodí.

Na okraji náměstí stojí budova, na kterou jsou Hvarané po právu pyšní: jedno z nejstarších komunálních divadel v Evropě, otevřené roku 1612. Pozoruhodné nebylo jen tím, že vzniklo brzy, ale že bylo veřejné a přístupné všem vrstvám — šlechtě i prostému lidu pod jednou střechou, což byla na svou dobu malá společenská revoluce. Nad městem se tyčí pevnost Fortica (zvaná Španjola), odkud je výhled na rozeseté Pakleni otoci v zálivu. A pak je tu vůně, kterou má ostrov vepsanou do polí ve vnitrozemí: levandule, jejíž fialové lány a éterické oleje patří k Hvaru stejně jako jeho noční život, díky němuž je město za letních večerů jednou z nejživějších adres celého Jadranu.

Bol a Zlatni rat: zlatý roh, který každý den jinak

Na jižním pobřeží ostrova Brač, pod nejvyšším vrcholem všech jaderských ostrovů, leží městečko Bol a před ním nejfotografovanější pláž celého Chorvatska — Zlatni rat, Zlatý roh. Je to úzký jazyk jemných oblázků, který zabíhá skoro půl kilometru do moře a končí ostrou špičkou. Jeho kouzlo není jen v barvě: roh je živý. Vítr a mořské proudy s ním neustále pohybují, takže jeho špička se ohýbá hned na jednu, hned na druhou stranu — pláž, která vypadá pokaždé trochu jinak podle toho, odkud zrovna fouká.

Brač je proslulý ještě něčím — svým bílým kamenem. Zdejší vápenec se těží už od antiky a je tak kvalitní, že se vyvážel po celém světě; je z něj postavená spousta dalmatských měst včetně Diokleciánova paláce. Stálý vítr maestral, který tu v létě odpoledne spolehlivě fouká, navíc udělal z vod kolem Zlatého rohu jedno z nejlepších míst pro windsurfing na Jadranu. K pláži se z Bolu jde příjemnou cestou podél moře pod borovicemi.

Omiš a kaňon Cetiny: město pirátů mezi skalami

Mezi Splitem a Makarskou se řeka Cetina prodírá těsným kaňonem rovnou do moře a v jejím ústí, sevřené strmými skalami, leží Omiš. Tahle poloha z něj ve středověku udělala jedno z nejobávanějších míst Jadranu: domovský přístav omišských pirátů. Místní korzáři se na rychlých mělkých lodích vyřítili z ústí řeky, přepadli kupeckou loď a stáhli se zpět do kaňonu, kam za nimi velké lodě nemohly. Vybírali výpalné i od mocné Dubrovnické republiky a benátské flotily; trvalo staletí, než byli zlomeni.

Z těch časů zůstaly nad městem dvě pevnosti — Mirabella přímo nad střechami a Starigrad vysoko na hřebeni, ze kterých piráti hlídali moře i ústí řeky. Dnes je z pirátského hnízda základna pro dobrodružství: kaňon Cetiny láká na rafting mírnými peřejemi, lanové zip-line dráhy přes řeku, kanoe a lezení. A protože Omiš leží přímo u moře, dá se den rozdělit napůl: dopoledne kaňon, odpoledne pláž.

Makarska a Biokovo: pláže pod horou a skleněná lávka v oblacích

Posledním kouskem skládačky je Makarska a její riviéra — pruh oblázkových pláží pod borovicemi, který se táhne pod dramatickou kulisou pohoří Biokovo. Právě ten kontrast dělá tenhle úsek pobřeží výjimečným: holé vápencové štíty se zvedají skoro dva tisíce metrů nad mořem, takže se zpod slunečníku díváte rovnou na hory. Samotná Makarska je živé letovisko s půlměsícovým zálivem, palmovou promenádou a klášterem nad přístavem.

Nad městem se rozkládá přírodní park Biokovo a v něm atrakce, která láká i ty, kdo se výškám vyhýbají: Biokovo Skywalk, prosklená vyhlídková lávka vyčnívající z útesu ve výšce přes 1200 metrů. Pod nohama máte sklo a pod ním kolmý sráz k moři; za jasného dne dohlédnete daleko na ostrovy a prý i k italskému pobřeží. Vede sem úzká horská silnice s mýtem a počet aut v parku je omezený — vyplatí se vyrazit brzy a počítat s časem.