Dolomity autem: Tre Cime, jezero Braies a nejkrásnější hory Itálie
Dolomity nejsou obyčejné hory. Jsou to bledé skalní věže, které při východu a západu slunce zrůžoví a doslova hoří — místní tomu úkazu říkají enrosadira. Geologové z nich šílí, horolezci je zbožňují a fotograf tu nemůže udělat špatný snímek. A to nejlepší? Pod většinu těch nejslavnějších scenérií se dá dojet autem.
Tenhle průvodce ukazuje, co v Dolomitech autem stihnete, kde se platí mýtné na horské silnice, kde nechat vysoké auto a proč si na nejslavnější jezero přivstat. Některé horské silnice a průsmyky jsou navíc placené nebo v sezoně regulované — sazby a uzávěry si dopředu ověříte ve vrstvě mýtného. Vycházíme z ověřené databáze míst.
Dolomity jsou pohoří na severu Itálie, rozkládající se mezi Jižním Tyrolskem (Alto Adige), Trentinem a Venetem. Vznikly z dávného korálového útesu na dně tropického moře, a proto je jejich vápenec tak světlý — odtud i jméno podle minerálu dolomit. Pro svou jedinečnost jsou na seznamu přírodního dědictví UNESCO. Region je dvojjazyčný: v Jižním Tyrolsku se mluví víc německy než italsky, vesnice mají dvě jména a v hospodách dostanete spíš knedlík a štrúdl než těstoviny. Je to Itálie, která chutná jako Rakousko — a má hory jako z jiné planety.
Tre Cime di Lavaredo: tři věže, ikona Dolomit
Pokud znáte z Dolomit jediný obrázek, je to nejspíš Tre Cime di Lavaredo — tři kolmé skalní věže, které trčí k nebi jako kamenné prsty. Je to nejslavnější horský motiv Itálie a jeden z nejfotografovanějších v celých Alpách. A skvělá zpráva pro líné: pod severní stěny se dá dojet autem až k horské chatě Rifugio Auronzo ve výšce přes 2 300 metrů. Odtud vede pohodlný okruh kolem věží, na který zvládnete vyrazit i s dětmi.
Háček je v ceně a v davech. Příjezdová horská silnice je placená a dost drahá a v sezoně se parkoviště nahoře brzy zaplní — pak vás nahoru ani nepustí. Tre Cime byly navíc za první světové války frontou mezi Itálií a Rakousko-Uherskem; ve skalách se dodnes najdou zbytky zákopů a tunelů, kde proti sobě vojáci bojovali v ledových výškách.


Tre Cime di Lavaredo
K Rifugio Auronzo vede placená horská silnice (mýtné za auto bývá kolem 30 EUR za den) s velkým parkovištěm nahoře — žádná ZTL, ale v sezoně se plní brzy ráno a pak se uzavírá. Okruh kolem věží je nenáročný a zdarma. Nahoře je i v létě chladno a počasí se rychle mění — vezměte bundu. Pes na vodítku po okruhu vítán.
Lago di Braies: smaragdové jezero pod štíty
Druhý nejslavnější obrázek Dolomit je Lago di Braies (Pragser Wildsee) — horské jezero s vodou v nemožných odstínech smaragdu a tyrkysu, sevřené strmými skalními stěnami. Na břehu stojí dřevěná loděnice, kde si můžete půjčit pramici a vyplout doprostřed. Je to natolik fotogenické místo, že kvůli náporu návštěvníků zavedli v sezoně regulaci příjezdu.
Právě proto sem platí jediné pravidlo: přijeďte brzy ráno. Kolem osmé je jezero ještě klidné, hladina jako zrcadlo a parkoviště volné; o tři hodiny později je tu fronta aut a dav lidí. Okruh kolem celého jezera je nenáročný, trvá kolem hodiny a půl a je zdarma.
Lago di Braies (Pragser Wildsee)
K jezeru vede placená příjezdová silnice a placené parkoviště; v hlavní sezoně je vjezd autem přes den omezený (je třeba rezervace nebo příjezd brzy ráno či večer). Okruh kolem jezera je zdarma, půjčení loďky placené. Nejlepší světlo a klid je do deváté ráno. Pes na vodítku po okruhu ano.

Cortina d'Ampezzo: perla horských letovisek
Uprostřed nejhezčí části Dolomit leží Cortina d'Ampezzo — elegantní horské letovisko, kterému se přezdívá „královna Dolomit". Hostila zimní olympiádu už v roce 1956 a spolu s Milánem ji pořádá znovu v roce 2026. Je to dobrá základna pro výlety: odsud se dá vyjet lanovkami k vyhlídkám na Tofane nebo k pěti skalním věžím Cinque Torri, kde je dnes muzeum válečné fronty pod širým nebem.
Samotné město je nablýskané a luxusní, plné butiků a kaváren — místo na espresso a procházku spíš než na velké památky. Nejcennější je tu okolí: ať se rozhlédnete kterýmkoli směrem, máte před sebou bledé skalní stěny, které večer zrůžoví.
Cortina d'Ampezzo
Vjezd do města zdarma, centrum je z velké části pěší zóna — zaparkujte na placených parkovištích na okraji a choďte pěšky. Lanovky k vyhlídkám (Tofane, Cinque Torri) jsou placené a v sezoně bývají fronty. Ráno je nejlepší světlo a klid; odpoledne se hory často zatáhnou. Pes na vodítku po městě i na cestách vítán.
Když prší: Bolzano a Trento
V horách se počasí mění rychle — než vyrazíte k vyhlídce, vyplatí se mrknout na předpověď a horské výstrahy, a tak je dobré mít v záloze plán pro déšť. Nabízejí se dvě města na okraji Dolomit. V Bolzanu (Bozen) sídlí Jihotyrolské archeologické muzeum s nejslavnějším obyvatelem Alp — mumií Ötziho, lovce z doby měděné, kterého před více než pěti tisíci lety zabil šíp do zad a kterého ledovec uchoval tak dokonale, že známe i jeho poslední jídlo a tetování.
O kus dál na jih leží Trento s mohutným hradem Castello del Buonconsiglio, sídlem knížat-biskupů, kde se ve fresce Orlí věže dochoval jeden z nejkrásnějších středověkých cyklů měsíců v Evropě. Obě města jsou příjemně italská a po horské strohosti milým kontrastem.


Jihotyrolské archeologické muzeum (Ötzi)
Vstup placený, časovou rezervaci se vyplatí koupit předem — kvůli Ötzimu bývají fronty. Muzeum leží v centru Bolzana, které je z velké části pěší zóna a ZTL; zaparkujte v některé z garáží a dojděte pěšky. Mumie se uchovává v chladicí komoře, prohlédnete ji okénkem. Pes dovnitř nesmí.
Castello del Buonconsiglio
Vstup do hradu a muzea je placený; nádvoří a okolí volně přístupné. Hrad leží v centru Trenta, kam autem nejezděte — město má ZTL, parkujte v garážích a dojděte pěšky. Nepřehlédněte fresky cyklu měsíců v Orlí věži (Torre Aquila). Pes do expozic nesmí.
Počítejte s placenými horskými silnicemi a parkovišti u nejslavnějších míst — a s tím, že se v sezoně brzy plní. Vyrážejte k nejznámějším scenériím (Tre Cime, Braies) hned po ránu. Tankujte včas, horské úseky jsou dlouhé. A sledujte počasí: bouřky tu přicházejí odpoledne rychle a horské lanovky při nich zastavují.
Kdy přijet
Hlavní sezona je léto (červen–září), kdy fungují lanovky, horské chaty i příjezdové silnice a stezky jsou bez sněhu. Začátkem června a v září je klidněji a hory bývají ještě (nebo už zase) krásně prázdné; v červenci a srpnu čekejte davy u nejslavnějších míst. Mimo letní sezonu řada horských silnic a lanovek nejezdí. A nezapomeňte: i v parném létě je nahoře chladno, mějte vrstvy a pevné boty.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci