Velký průvodce · Dolomity · ZOH 2026

Cortina d'Ampezzo: perla Dolomit, kde se v roce 2026 jely olympijské boby

Představte si městečko posazené v míse z bledých skalních stěn, které při západu slunce zrůžoví, jako by je někdo zalil malinovým sirupem. Tomu jevu Italové říkají enrosadira a v Cortině na něj máte místo skoro v první řadě. Kolem se zvedají Tofany, Cristallo a Faloria, dole se courají lidé po nóbl korze a vy přemýšlíte, jestli si dát kafe, nebo rovnou nasednout na lanovku nahoru.

Cortina d'Ampezzo není ledajaké horské středisko. Říká se jí „perla Dolomit", hostila zimní olympiádu už v roce 1956 a v únoru 2026 se sem olympiáda vrátila — Milano Cortina 2026. Tím pádem je teď na jazyku každého, kdo plánuje cestu do hor. Tenhle průvodce vám poradí, co tu dělat v létě (protože většina road tripů sem dorazí mimo lyžařskou sezonu), jak fungují lanovky, kdy přijet a kde necháte auto, ať vám dovolenou nezdraží zbytečná pokuta.

Trocha historie, ať nad tím nestojíte jako u cedule

Cortina dlouho nepatřila k Itálii — až do konce první světové války byla rakousko-uherská, a okolní štíty byly za války krvavým frontovým pásmem, kde se vojáci doslova prokopávali skálou. Pozůstatky zákopů a tunelů v okolních horách dodnes potkáte na túrách. Italská se Cortina stala teprve po roce 1918.

Sláva přišla s olympiádou 1956, která z horské vesnice udělala výkladní skříň. Od té doby je Cortina synonymem pro elegantní dovolenou — sem jezdila italská smetánka, natáčely se tu filmy (i jedna bondovka), a korzo lemují obchody značek, které byste čekali spíš v Miláně. Pro nás je ale dobrá zpráva, že příroda kolem je zadarmo a hory nedělají rozdíl mezi peněženkami.

A pak je tu rok 2026. Cortina hostila saňové, bobové a skeletonové závody zimní olympiády Milano Cortina 2026 v novém Cortina Sliding Centre, postaveném na místě historické dráhy pojmenované po Eugeniu Montim, místní bobové legendě. Hry proběhly v únoru 2026. Pokud sem tedy míříte v létě, město už není v olympijském režimu — ale stopy po olympiádě (a možná staveniště i nové sportoviště) tu uvidíte.

Olympijská stopa, kterou v Cortině uvidíte i v létě

Olympiáda 1956 dala Cortině jméno, olympiáda 2026 jí dala nové sportoviště. Saně, boby a skeleton se v únoru 2026 jely v Cortina Sliding Centre, postaveném na místě staré dráhy pojmenované po Eugeniu Montim — místní bobové legendě, dvojnásobném olympijském vítězi z roku 1968, kterému se říkalo „Rosso volante", létající ryšavec. Jeho jméno tu uslyšíte na každém rohu.

Z roku 1956 navíc zůstal slavný skokanský můstek Trampolino Italia, jedna z dominant, kterou cestou minete. Cortina tak není jen kulisa na fotky — je to město s opravdovou sportovní historií, kterou ucítíte, i když sem přijedete v sandálech a v létě. Jen počítejte s tím, že po olympiádě 2026 může být část areálů kolem nového sportoviště ještě dotčená pracemi.

Co tu dělat v létě: lanovky, túry a tři věže

V létě je Cortina jiné město než v zimě — místo lyžařů sem jezdí turisté za túrami a vyhlídkami. Nemusíte být horolezci. Většinu těch nejlepších výhledů obstará lanovka, která vás vyveze nahoru, a vy si pak vyberete, jestli se jen rozhlédnete od horní stanice, nebo se vydáte na okruh.

Dvě hlavní lanovky vedou z města: jedna na Faloriu (rychlý výjezd přímo z centra, krásný výhled zpátky na Cortinu) a kabinková dráha směrem na Tofanu přes Col Drusciè až k Ra Valles a vrcholu Tofana di Mezzo (Freccia nel Cielo). Z výšky kolem tří tisíc metrů je výhled na celé Dolomity. Kousek od Cortiny pak leží ikonické cíle, kvůli kterým sem lidi jezdí přes půl Evropy — Cinque Torri (Pět věží, ráj lezců a místo s válečným muzeem pod širým nebem), průsmyk Passo Giau a o kus dál slavné Tre Cime di Lavaredo.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Konkrétní cíle: kam vyrazit na výlet

„Hory kolem Cortiny" zní hezky, ale ať z toho máte den, co stojí za to, mířte na konkrétní místa. Tady jsou ta, kvůli kterým se sem jezdí.

Cinque Torri (Pět věží) jsou shluk skalních věží, na které lezou horolezci od nepaměti a pod kterými je jeden z nejlepších horských okruhů v okolí — navíc tu je muzeum první světové války pod širým nebem, obnovené zákopy a kaverny, kterými projdete a uvidíte, jak se tu nahoře žilo a bojovalo. Snadno dostupné, vhodné i s dětmi.

Lago di Sorapis je horské jezero neuvěřitelně tyrkysové barvy, ke kterému vede oblíbená túra — krásná, ale ne procházka v žabkách: počítejte s několika hodinami, exponovanými úseky a v sezoně i s davy. Dobré boty a brzký start jsou tu povinnost. A pak je tu velká klasika kousek od Cortiny: Tre Cime di Lavaredo, tři kolmé věže, které poznáte i z plakátů. Vede k nim placená horská silnice a okolo nich slavný okruh.

Než nějaký okruh nasadíte, mrkněte na jeho délku a převýšení a hoďte si zastávky do plánovače — v horách „kousek" na mapě znamená často hodiny chůze nahoru a dolů, a špatný odhad času je tu nejčastější chyba.

Kde se v okolí vyspat a najíst

Spát přímo v Cortině není levné — je to nóbl adresa a v sezoně to ceny poznají. Pokud cestujete autem nebo s vestavbou, počítejte s tím, že divoké přespávání v Dolomitech je hlídané a často zakázané, hlavně v chráněných oblastech a na parkovištích u lanovek a tras. Mířit budete na oficiální kemp v údolí kolem Cortiny nebo v sousedních dolinách, kterých je tu několik a bývají dobře vybavené. Vyhlédnout si konkrétní kemp předem se vyplatí dvojnásob — v hlavní sezoně bývá plno.

K jídlu jste v kraji, kde se mluví i ladinsky a kuchyně míchá italské a tyrolské vlivy. Na chatě (rifugiu) dostanete polentu, knedlíky canederli, hovězí guláš i strudel — pořádné horské jídlo, které po túře zmizí samo. Posezení na sluníčku před rifugiem s výhledem na bledé stěny je samo o sobě zážitek, kvůli kterému se vyplatí jít nahoru, i kdyby žádný vrchol nebyl.

Lanovky: kdy jezdí a kolik stojí

Letní provoz lanovek nejede celý rok — obvykle se rozjede někdy v polovině června a končí koncem září. Mimo tahle data jsou hory pořád krásné, ale nahoru se svezete jen po svých. Pokud máte v plánu konkrétní lanovku (Tofana, Faloria), ověřte si provozní dny a hodiny dopředu, ať nestojíte u zavřené stanice.

Kdy přijet, ať nemáte hory plné lidí

Cortina je celoroční středisko, ale rytmus má jasný. V únoru 2026 tu byla olympiáda, takže to období bylo extrémní a teď už je dávno za námi. Letní špička je červenec a srpen, kdy sem míří italské rodiny i turisté z celé Evropy a parkoviště u lanovek se ráno rychle plní. Kdo chce hory v klidu, ať vyrazí na začátku léta (červen) nebo v září, kdy je počasí pořád dobré, lanovky ještě jezdí a lidí výrazně míň.

V horách se počasí mění rychle — ráno modro, odpoledne bouřka. Než vyrazíte nahoru, vždycky mrkněte do vrstvy počasí; na hřebeni se nechcete nechat zaskočit blýskáním. A celou trasu přes dolomitské průsmyky si naplánujte v plánovači — některé pasy jsou klikaté a pomalé, takže časy „podle mapy" tu neplatí.

Autem do Cortiny: parkování a klikaté pasy

Do Cortiny se autem dostanete dobře, ale počítejte s tím, že příjezdové silnice přes dolomitské průsmyky jsou klikaté a v sezoně plné — a s dodávkou nebo karavanem na nich pojedete pomalu. Naviguje vás to často přes serpentiny, kde se nedá předjíždět, takže si nechte rezervu.

Ve městě nechte auto na placeném parkovišti (centrum má omezený provoz a v sezoně se parkuje za poplatek) a po Cortině choďte pěšky — je malá. K lanovkám bývají parkoviště u dolních stanic, ale v létě se ráno plní, takže přijeďte včas. Kde přesně zaparkovat (i s ohledem na výšku dodávky) a kde je placená zóna, ověřte v parkovací vrstvě. S kompletními pravidly pro řízení v Itálii — rychlosti, povinná výbava, mýtné — vám pomůže přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Jak se do Cortiny vůbec dostat

Jedna věc, která lidi překvapí: do Cortiny nevede vlak. Trať sem kdysi byla, ale dávno ji zrušili (dnes po její trase vede cyklostezka), takže prakticky každý sem dorazí autem nebo autobusem. Pro road tripera je to dobrá zpráva — auto tu stejně chcete mít, abyste se dostali k lanovkám a do okolních dolin.

Příjezd je ale třeba si naplánovat. Z jihu (od Benátek a dálnice) se jede údolím Cadore, z ostatních směrů přes dolomitské průsmyky — Falzarego, Giau, Tre Croci — a ty jsou nádherné, ale klikaté, pomalé a v sezoně plné aut, motorek i cyklistů. S dodávkou nebo karavanem si na serpentinách dejte čas a sledujte výšku a šířku; některé úseky jsou úzké. Čas „podle navigace" tu skoro vždycky podstřelíte, takže si přidejte rezervu a berte cestu jako součást zážitku, ne jako přesun, který je potřeba odbýt.

Když se něco pokazí

Hory nejsou město — a chyby tu odpouštějí míň. Na túru jděte v pevných botách, s vrstvou navíc (nahoře je chladno i v létě), s vodou a nabitým telefonem. Počasí hlídejte, na hřebeni před bouřkou nebuďte. Se psem do lanovky obvykle můžete (často za poplatek a v náhubku či schránce), ověřte si to ale u konkrétní dráhy předem. A kdyby přišel úraz nebo se někdo ztratil, tísňová čísla i zdravotní kartu máte po ruce v SOS sekci, i bez signálu — což v horách oceníte dvojnásob. Evropské tísňové číslo je 112, v horách funguje i horská služba.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Cortina je „perla Dolomit" a po olympiádě 2026 ji zná každý. V létě sem jeďte za lanovkami a túrami — Tofana, Faloria, Cinque Torri, Passo Giau. Lanovky jezdí zhruba půlka června až konec září, ceny a hodiny si ověřte dopředu. Přijeďte v červnu nebo září kvůli klidu, vyjíždějte ráno, sjíždějte před bouřkou. Auto na placené parkoviště, město pěšky, na pasech rezerva. A nezapomeňte se večer postavit ven a počkat, až skály zrůžoví.