Velký průvodce · Neapol · Vomero

Certosa di San Martino: barok, který se dívá na celý záliv

Neapol je hlučná, rozpálená a překotná — a pak vyjedete nahoru na kopec Vomero, projdete bránou kláštera a najednou ticho. Pod vámi se rozkládá celý záliv, vlevo dýmá Vesuv, dole se mačká milionové město. A za zády máte jeden z nejkrásnějších barokních interiérů v celé Itálii. Certosa di San Martino je přesně to místo, kam Neapolané utíkají, když chtějí svoje město milovat z bezpečné vzdálenosti.

Tenhle průvodce vám poradí, proč sem vyjet i v rozpáleném létě, jak se nahoru dostat lanovkou (a proč ne autem), kolik stojí vstup, kdy je zavřeno a co uvnitř nepřehlédnout. Praktické údaje čerpáme z ověřených zdrojů; u cen, které se mění, najdete poznámku k ověření.

Kartuziáni byli mniši, kteří složili slib mlčení a žili skoro jako poustevníci, každý ve své cele s malou zahrádkou. Klášter San Martino založili už ve 14. století v gotickém stylu. Jenže pak přišlo neapolské baroko a v 17. století celý komplex přestavělo do dnešní zlato-mramorové nádhery. Trochu paradox: řád, který sliboval chudobu a mlčení, sídlil v jednom z nejokázalejších klášterů, jaké kdy v Evropě vznikly. Mlčeli o to hlasitěji mramorem.

Jak to jde dohromady — slib chudoby a tolik zlata? Kartuziáni si totiž odlišovali osobní chudobu (každý mnich žil skromně ve své cele) od bohatství kláštera jako celku, které mělo sloužit k oslavě Boha. A klášter San Martino byl pohádkově bohatý: vlastnil pozemky, vinice a renty po celém okolí. Když přiteklo víc peněz, než kolik bylo třeba na živobytí, putovaly do umění. Tak se stalo, že mlčící mniši zaměstnávali nejlepší malíře, sochaře a kameníky své doby — a výsledkem je interiér, ze kterého přechází zrak. Trocha pokrytectví? Možná. Ale taky jeden z nejkrásnějších výsledků, jaké kdy takový rozpor přinesl.

Výhled, kvůli kterému sem jedete

Buďme upřímní: i kdyby uvnitř nebylo nic, vyplatí se sem vyjet kvůli výhledu. Z belvederu a z teras kláštera vidíte celý Neapolský záliv jako na dlani — přístav, Vesuv, ostrovy na obzoru, moře, které se v podvečer leskne jako roztavený kov. Je to nejlepší panoramatický pohled na Neapol, jaký existuje, a navíc z něj nemáte ten adrenalin jako z dolního města. Jen klid, vítr a celá ta nádhera dole.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Co uvnitř nepřehlédnout

Srdcem komplexu je klášterní kostel — kompaktní, ale doslova přecpaný mramorem, freskami a zlatem od nejlepších neapolských barokních mistrů. Je to ten typ prostoru, kde nevíte, kam dřív koukat, protože i strop, i podlaha, i každý kout je výtvarné dílo.

Pak je tu Velký ambit (Chiostro grande), bílé mramorové nádvoří s arkádami a malou ohrazenou zahrádkou. A právě tady je jeden detail, který návštěvníky vždycky zarazí: na rohu hřbitůvku mnichů sedí řada mramorových lebek. Memento mori — připomínka smrti, na kterou kartuziáni denně koukali, aby nezapomněli, kvůli čemu žijí. Trochu morbidní, hodně silné. Tu řadu lebek si najděte, je to nejautentičtější věc v celém klášteře.

Z kláštera se časem stalo i muzeum dějin Neapole — sbírky betlémů (proslulé neapolské presepi), historických lodí, obrazů a předmětů, které vyprávějí příběh města. Klidně tu strávíte i dvě hodiny, aniž byste se nudili.

A když už jsme u betlémů: neapolský presepe není žádné líbivé ovečka-a-jesličky. Je to celý miniaturní svět — tržiště, hospody, opilci, řezníci, žebráci, prostě celá rušná Neapol osmnáctého století smrsknutá do vitríny. Svatá rodina je tam taky, ale klidně někde v rohu, zatímco hlavní scéna je každodenní život města. Certosa má jednu z nejlepších sbírek vůbec, včetně proslulého betléma Cuciniello s desítkami figurek. Najděte si ho a chvíli u něj postůjte — je to malý vesmír, ve kterém objevíte pokaždé něco nového.

Mimochodem, za tu barokní nádheru může z velké části jeden muž: architekt a sochař Cosimo Fanzago, který na přestavbě kláštera pracoval skoro půl století. Jeho mramorové schodiště i výzdoba kostela patří k vrcholům neapolského baroka. Říká se o něm, že byl stejně geniální jako nesnášenlivý — se zákazníky i konkurenty se hádal tak vehementně, že kvůli dluhům a sporům na čas raději z Neapole zmizel. Ten třpyt kolem vás je dílem umělce, který byl pořádný kverulant. Možná právě proto je tak dokonalý.

Jak se nahoru dostat (a proč ne autem)

Vomero je strmý kopec a Certosa stojí skoro na jeho vrcholu. Nejlepší způsob, jak se nahoru dostat, je lanovka (funicolare) — Neapol jich má hned několik. Od stanice Morghen (lanovka Montesanto) je to ke klášteru jen pár minut pěšky do mírného kopce. Lanovka je rychlá, levná a vyhnete se neapolskému provozu, který je kapitola sama pro sebe.

A teď to důležité pro řidiče: autem sem nejezděte. Centrum Neapole i čtvrť Vomero jsou plné zón ZTL (zón s omezeným provozem) hlídaných kamerami, uličky jsou úzké a strmé a parkování je noční můra. Když do ZTL bez povolení vjedete, pokuta vám přijde poštou domů. Auto nechte na záchytném parkovišti na okraji a nahoru jeďte lanovkou nebo metrem. Kde ZTL začíná, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště i s ohledem na výšku dodávky najdete v parkovací vrstvě.

Kdy přijít

Nahoře na kopci fouká a je tu příjemněji než v rozpáleném dolním městě, takže Certosa je skvělá i v létě v poledne, kdy se dole nedá dýchat. Pro nejhezčí světlo na fotky záglivu přijďte pozdě odpoledne, kdy slunce klesá nad moře a Vesuv dostává zlatý nádech. Davy tu nejsou jako u slavnějších památek — Certosa je pořád spíš tip pro ty, co vědí.

Jak Certosu zasadit do dne v Neapoli

Sama o sobě vám Certosa zabere zhruba dvě až tři hodiny i s muzeem a vyhleďáváním lebek a betlémů. To je tak akorát na dopolední nebo odpolední blok — a kolem se dá pohodlně poskládat zbytek dne. Vomero je příjemná obytná čtvrť s kavárnami a obchody, takže si tu dáte oběd bez turistických cen z centra. Cestou dolů se zastavte u některé z dalších lanovek a sjeďte rovnou k moři, na Lungomare, neapolskou pobřežní promenádu s výhledem na Vesuv a hrad Castel dell'Ovo.

A pár slov o penězích, protože Neapol vás může příjemně překvapit. Oproti Římu nebo Benátkám je to město levné — pravá neapolská pizza vás vyjde na pár eur, espresso u baru taky, a vstupy do památek jsou rozumné. Certosa za 6 € je skoro symbolická cena za to, co dostanete. Když si den naplánujete chytře, projdete několik památek, najíte se výborně a stejně utratíte míň než za jeden oběd v turistické pasti jinde. Orientační denní rozpočet a převody měn si pohlídáte v přehledu nákladů.

Jedna praktická poznámka pro ty, kdo cestují s dodávkou a spí v autě: uvnitř Neapole spát nahrubo nezkoušejte. Ulice jsou plné, parkování problematické a klid nečekejte. Lepší je přespat v kempu nebo na hlídané ploše dál od města a do Neapole dojet ráno hromadnou dopravou. Kde se v okolí dá legálně přespat, vyřešíte v plánovači, který hlídá i to, kde naopak hrozí pokuta.

Když se něco pokazí

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Nahoru lanovkou, ne autem — Vomero je ZTL a parkovací peklo. Ve středu zavřeno, počítejte s jiným dnem. Vstup kolem 6 €. Nejlepší světlo na záliv je pozdě odpoledne. A nezapomeňte si najít tu řadu mramorových lebek — Certosa di San Martino je krása a memento v jednom, vysoko nad nejhlučnějším městem Itálie.