Basilicata autem: Matera, jeskynní město staré 9000 let, a hory Lukánie
Existuje region, kterým většina turistů jen projede — když vůbec ví, že existuje. Basilicata, starým jménem Lukánie, je vnitrozemský klín mezi patou a podpatkem italské boty: hory, hluboké rokle, vesnice nalepené na skalách a samota, jakou jinde na jihu nenajdete. A přesně uprostřed té samoty leží jedno z nejstarších stále obydlených míst na celé planetě.
Není to kraj pro toho, kdo spěchá k moři — je to kraj pro toho, kdo chce vidět, jak vypadala Itálie před dvěma tisíci lety a jak dlouhou cestu ujela od chudoby k slávě. Tenhle průvodce shrnuje to, co se do běžných průvodců nevejde: kde nejlíp zaparkovat vně center, kde vás chtějí vyfotit kamery ZTL, kde smí pes a kdy ráno vstát, abyste měli to nejkrásnější skoro pro sebe.
Basilicata patří k nejchudším a nejřidčeji osídleným regionům Itálie — a právě to z ní dělá poklad. Není tu masová turistika, nejsou tu davy. Jsou tu kamenné vesnice, byzantské fresky ve skalních kostelících, opuštěná „města duchů" po sesuvech půdy a krajina tak drsná a krásná zároveň, že si ji vybírají filmaři, když potřebují natočit starý Jeruzalém nebo konec světa. Čte se jako kniha, kterou skoro nikdo neotevřel.
Matera: spát ve městě starém 9000 let
Když poprvé dojdete na okraj rokle a pod vámi se otevřou Sassi, na chvíli ztratíte řeč. Dvě obrovské strže plné domů vytesaných přímo do měkkého vápence, jeden nad druhým, propojené schody a uličkami, které mizí v podzemí. Tohle není skanzen. Tohle je jedno z nejstarších nepřetržitě osídlených míst na světě — lidé tu žijí v jeskyních zhruba 9000 let, od pravěku přes Řeky a Byzantince až dodnes. Stěny domů jsou často jen fasády; za nimi pokračuje obydlí hluboko do skály.
Ta dlouhá historie má ale i temnou kapitolu, a bez ní Materu nepochopíte. Ještě v 50. letech 20. století tu v jeskyních žily celé rodiny pohromadě se zvířaty, bez kanalizace, bez tekoucí vody, často po deseti lidech v jedné místnosti, v malárii a bídě. Spisovatel Carlo Levi tu strávil vyhnanství za fašismu a v knize Kristus se zastavil v Eboli tu chudobu popsal tak naléhavě, že vypukl celonárodní skandál. O Sassi se začalo mluvit jako o „hanbě Itálie" (la vergogna nazionale). Vláda v 50. letech obyvatele Sassi násilně vystěhovala do nových sídlišť v horním městě a jeskyně nechala zchátrat.
A pak přišel obrat, jaký nemá obdoby. Od 80. let se Sassi začaly pomalu obnovovat, roku 1993 se dostaly na seznam UNESCO a v roce 2019 byla Matera Evropským hlavním městem kultury. Z vystěhovaných jeskyní jsou dnes butikové hotely, restaurace a vinné sklepy — můžete tu doslova spát v tisíce let staré jeskyni s wifi. A protože Sassi vypadají jako starý Jeruzalém, natáčel tu Mel Gibson Umučení Krista a posloužily i jako kulisa bondovky Není čas zemřít. Místo, které mělo zmizet, se stalo jednou z nejfotogeničtějších kulis světa.
Sassi se dělí na dvě strže — Sasso Barisano (upravenější, plný hotelů a podniků) a Sasso Caveoso (starší, divočejší, blíž původnímu stavu). Mezi nimi na skalním ostrohu stojí katedrála. Nejsilnější zážitek ale dávají dvě věci. První jsou tzv. case grotta — zařízené jeskynní domy, kde uvidíte, jak se tu opravdu žilo: jedna místnost pro rodinu, mezka i slepice, postel na cihlách, voda v cisterně pod podlahou. Druhý zážitek je za soumraku, kdy se Sassi rozsvítí tisíci světly a vápenec zezlátne — to je ta chvíle, kvůli které sem lidé jezdí.
Skalní kostely: byzantské fresky vytesané do skály
Kolem Matery a v roklích nad ní se ukrývá víc než sto chiese rupestri — kostelíků vytesaných celých do skály. Vznikaly od raného středověku, často je budovali řečtí a byzantští mniši, kteří sem prchali z východu, a vyzdobili je byzantskými freskami. Mnohé jsou dnes vybledlé, jiné překvapivě živé — Madony s vážnýma očima, světci se zlatými svatozářemi, vše namalované přímo na holou skalní stěnu. Část jich najdete přímo v Sassi, část v Parku Murgia na protějším břehu rokle Gravina, kam vede pěšina přes starobylý most a odkud je na Materu vůbec nejlepší výhled.
A pokud máte rádi atmosféru rozpadu, nedaleko na jih leží Craco — slavné „město duchů". Středověké městečko na kopci, které lidé museli kvůli opakovaným sesuvům půdy v 60. a 70. letech zcela opustit. Dnes je z něj prázdná kamenná kulisa, kterou si oblíbili filmaři (točilo se tu mimo jiné Umučení Krista i bondovka Dokud nás smrt nerozdělí). Vstupuje se s helmou a jen s průvodcem — ale ten pocit kráčet vylidněným městem je nezapomenutelný.
Matera — Sassi (UNESCO)
Celé Sassi jsou ZTL/žlutá zóna s pokutami zhruba 80–335 €, v sezoně běží kamery 24/7 — autem sem vůbec nevjíždějte. Parkujte na záchytných plochách v horním (novém) městě a sejděte pěšky. Počítejte se spoustou schodů a nerovných dlažeb — pro vozík i kočárek je to náročné. Procházka Sassi je zdarma, jednotlivé case grotta a skalní kostely mají vstupné (řádově pár eur). Pes venku v uličkách v pohodě, do kostelů a muzeí ne. Nejkrásnější je město za soumraku — naplánujte se na západ slunce.
Sassi jsou v podstatě obří schodiště — znamená to jediné: zaparkovat nahoře v novém městě a vše obejít pěšky. Vodu pro psa noste s sebou, vápenec se v létě rozpálí a stínu je v roklích málo. Nejlepší panorama je z Belvedere v Parku Murgia přes rokli — tam pes v pohodě.
Castelmezzano: vesnice mezi skalními věžemi
Pár desítek kilometrů na západ od Matery se krajina zvedne do divokých pískovcových věží, kterým se říká Dolomiti Lucane — lukánské Dolomity. A přímo mezi ně, jako by se zachytila ve skalní rozsedlině, je vklíněna vesnice Castelmezzano, jedno z nejkrásnějších míst celé Basilicaty. Domy stoupají po svahu pod zubatými skalisky, schody jsou tu vytesané přímo do kamene a nahoře nad obcí zbyly zbytky normanského hradu, ke kterému se šplhá po závratných stupních vysekaných do skály — odměnou je výhled, ze kterého se točí hlava.
Castelmezzano je proslulé ještě jednou věcí: Volo dell'Angelo, „let anděla". Mezi Castelmezzanem a sousední vesnicí Pietrapertosa je natažené ocelové lano přes celé údolí a kdo má odvahu, prosviští po něm vzduchem rychlostí přes sto kilometrů v hodině zavěšený v postroji jako pták. Není to nic pro psa ani pro slabší povahy — ale i jen dívat se, jak se nad roklí míhají siluety lidí, je zážitek. Vesnice samotná je tichá, kamenná a v létě příjemně chladnější než rozžhavené pobřeží.
Castelmezzano
Horská vesnice vklíněná mezi skalní věže Dolomiti Lucane, jeden z nejkrásnějších borgů Itálie. Úzké kopcovité jádro — auto nech na záchytných plochách pod obcí a nahoru pěšky, ulice jsou strmé a místy schodišťové. Procházka vesnicí zdarma, výstup ke zbytkům normanského hradu po skalních schodech zdarma (jen pro pevné nohy). Bez pláže, ve vnitrozemí — vodu pro psa s sebou. Atrakce Volo dell'Angelo (lanová dráha přes údolí) je placená a sezonní. V létě tu bývá příjemně chladněji než dole u moře.
Maratea: jediné okno Basilicaty k moři
Basilicata je z drtivé většiny vnitrozemská, ale má dva úzké pruhy pobřeží — a ten tyrhénský, kolem městečka Maratea, je malý zázrak. Strmé hory tu padají přímo do moře, mezi nimi se schovávají skalnaté zátoky a nad vším se na vrcholu Monte San Biagio tyčí obří bílá socha Cristo Redentore — Krista Vykupitele. Měří přes 21 metrů a je jednou z nejvyšších soch Krista na světě, hned po té v Riu. Z jejích nohou se otevírá výhled na celý Tyrhénský záliv, který vám vyrazí dech.
Maratei se přezdívá „perla Tyrhénského moře". Historické jádro se choulí na svahu kus nad mořem, plné úzkých uliček, kostelů (říká se, že jich je tu na tak malé místo nezvykle mnoho) a vyhlídek. Dole pak najdete malebný přístav a řadu skalnatých pláží a zátok. Je to klidnější, méně objevená alternativa k přeplněné Amalfi nedaleko na sever — a kdo hledá moře bez davů, je tu správně.
Maratea
Jediné tyrhénské okno Basilicaty k moři s obří sochou Cristo Redentore (přes 21 m) na vrcholu Monte San Biagio. Historické jádro má úzké uličky a částečné omezení vjezdu — parkujte na okrajových plochách a do centra pěšky. K soše nahoru vede úzká klikatá silnice; v sezoně doporučujeme parkoviště pod vrcholem a kyvadlový spoj/pěšky. Procházka i většina vyhlídek zdarma, vstup do soch/kostelů řešte na místě. Pláže pod městem jsou veřejné; pravidla pro psa na konkrétní pláži ověřte (městské pláže mívají v létě omezení). Klidnější alternativa k přeplněné Amalfi.
Basilicata autem — co vědět předem
Vnitrozemí je v červenci a srpnu rozpálené a stínu je málo — Matera se přes den proměňuje ve výheň, proto je nejlepší chodit Sassi brzy ráno a pak znovu k večeru, kdy se rozsvítí. Ideální měsíce jsou květen, červen a září: snesitelné teploty, prázdné uličky a v Maratei stále teplé moře. Vrchol o Ferragostu (15. 8.) radši přečkejte jinde. A když dole přituhne, hory kolem Castelmezzana jsou příjemný únik před vedrem.
Basilicata není kraj na rychlé projetí. Je to odměna pro toho, kdo zpomalí: město staré devět tisíc let, vesnice zaklíněné ve skalách a moře bez davů. Dejte jí pár dní navíc a vrátí vám je se vším všudy — i s tím tichem, které jinde na jihu už dávno nenajdete.
Naplánuj si cestu v SeekBone
Trasa po silnici, místa pro psa i děti, rozpočet a spaní v autě — vše na jednom místě.
Otevřít aplikaci