Velký průvodce · Florencie · Sochařství

Bargello: druhý slavný David, klid bez front a muzeum, které se přeskakuje neprávem

Ve Florencii stojíte hodinu na slunci frontu na Davida od Michelangela. A přitom pět minut pěšky odtud stojí druhý slavný David — bronzový, drzý, v pasáckém klobouku a holínkách — a skoro nikdo u něj není. To je celý Bargello: největší sbírka renesančního sochařství na světě, schovaná za frontu, kterou nemá.

Tenhle průvodce vám poví, co přesně si v Bargellu prohlédnout, kolik se platí, kdy mít sály skoro pro sebe a jak se sem dostat, aniž po vás přijde poštou pokuta za ZTL. Je to muzeum pro každého, kdo má dost mačkání u Duomu a chce vidět velké umění v klidu.

Začněme jménem, protože to je dobrá historka. Bargello nebyl nikdy galerie — byl to nejstarší veřejný palác Florencie, sídlo městské správy a později vězení a popraviště. Bargello znamenalo velitele policie, který tu úřadoval. Na nádvoří se popravovalo, na fasádu se malovali odsouzenci. Teprve v 19. století z té ponuré budovy udělali muzeum — a dali do ní to nejlepší florentské sochařství. Z popraviště galerie. Takový obrat umí jen Itálie.

Donatellův bronzový David: skandál v bronzu

Hlavní hvězda je Davidem od Donatella, odlitý kolem roku 1440. A je to malá bomba: první samostatně stojící nahá socha v životní velikosti od dob antiky, tedy po skoro tisíci letech. Středověk nahá těla neřešil, a najednou tady stál chlapec v ničem než v klobouku a holínkách, jednou nohou na hlavě poraženého Goliáše. Florencie se nadechla.

Je to úplně jiný David než ten Michelangelův mramorový obr o šedesát let mladší. Donatellův je drobný, smyslný, skoro nedbalý — vítěz, který už dávno ví, že vyhrál, a teď jen tak pózuje. Michelangelův je napjatý titán před bojem. Když uvidíte oba, pochopíte, jak se renesance během dvou generací proměnila. A proto má smysl dát si Bargello a Davida v Galleria dell'Accademia v jeden den.

Co dalšího v Bargellu uvidíte

Bargello není jeden sál s jednou sochou. Je v něm Donatellův mramorový svatý Jiří, půvabný v rytířském postoji; sochy od Michelangela (mladý Bakchus opilý do té míry, že se mu podlamují kolena); bronzy od Celliniho a Giambologny včetně jeho slavného okřídleného Merkura, který se odráží od země jen špičkou nohy. A pak dva reliéfy, kvůli kterým historici umění málem omdlívají.

Jsou to soutěžní panely Obětování Izáka od Ghibertiho a Brunelleschiho z roku 1401 — vítězná díla klání o to, kdo vyzdobí bránu florentského baptisteria. Vyhrál Ghiberti, Brunelleschi naštvaně odjel do Říma studovat antické stavby a vrátil se jako muž, který později postavil obří kupoli katedrály. Jinými slovy: kdyby tehdy v Bargellu vyhrál, možná by florentský Duomo neměl svou slavnou kupoli. Oba panely visí kousek od sebe — porovnejte si je sami a zkuste rozhodnout, komu byste dali přednost vy. Většina lidí se přizná, že by se spletla stejně jako tehdejší porota.

Za pozornost stojí i méně okatá díla. Je tu Michelangelovo tondo Pitti a busta Bruta, na které dotyčný génius schválně nechal tvář nedokončenou — někteří historici v tom vidí jeho komentář k tyranii a osvobození Florencie. A v sálech s drobným uměním narazíte na předměty, které vyprávějí každodenní život renesance líp než velké sochy: vyřezávané slonovinové skříňky, malované talíře, středověké zbraně. Kdo si dá na čas, odchází z Bargella s pocitem, že viděl celou jednu epochu, ne jen pár výstavních kusů.

Klikněte na fotku pro zvětšení. Všechny snímky: Wikimedia Commons, uvedené licence.

Nepřehlédněte ani samotné nádvoří — arkády, kamenné schodiště a stěny posázené erby všech městských úředníků, kteří tu kdysi soudili. Je to jeden z nejhezčích florentských vnitřních dvorů a vstup do něj máte v ceně. V horních patrech navíc Bargello schovává sbírky slonoviny, majoliky, zbraní a drobného umění, na které většina návštěvníků nedojde — a přitom tam bývá úplné ticho.

A ještě jedna temná historka, ze které mrazí. Na zdi Bargella prý kdysi visel namalovaný portrét Leonarda da Vinciho — ne jako pocta, ale jako trest. Florencie totiž odsouzence, kteří utekli spravedlnosti, malovala na fasádu paláce hlavou dolů, takzvané pittura infamante, potupné obrazy. Leonardo byl jako mladík obviněn (a nakonec osvobozen) a tahle praxe se ho dotkla zblízka. Z paláce, kde visely tváře vyvrhelů, je dnes chrám krásy. Dějiny mají smysl pro ironii.

Mimochodem, jméno celé sbírky nese i dnes módní pojem — vyšívací vzor bargello, ten klikatý plamenový steh, se jmenuje právě podle zdejších čalouněných židlí. Takže pokud někdo doma vyšívá, právě tady má svůj křestní list.

Kdy přijít, ať máte sochy skoro pro sebe

Tady je celé kouzlo Bargella: i v sezoně bývá poloprázdný. Davy si stoupají k Michelangelovu Davidovi a do Uffizi, sem dojde zlomek. Klidně přijďte kdykoli během dne, fronta vás nepřekvapí. Jen pozor na pondělí, kdy je zavřeno, a na první neděli v měsíci, kdy se i tady zaplní sály díky volnému vstupu. Vyhněte se taky polednímu vedru tím, že do chládku kamenných sálů zalezete zrovna v nejhorší žár — venku se v létě griluje, uvnitř je příjemně.

Kolik času si nechat a pár praktických maličkostí

Na Bargello bohatě stačí hodina až hodina a půl, pokud nechcete zkoumat každou vitrínu se slonovinou. Velká přednost je, že se tu dá sedět a v klidu si sochy obejít kolem dokola — což u Michelangelova Davida za zábradlím a v davu nejde. Donatellova bronzového Davida si proto obejděte ze všech stran, je úplně jiný zepředu a zezadu.

Fotit se uvnitř většinou smí bez blesku a bez stativu, ale pravidla se mění, řiďte se cedulemi a pokyny hlídačů. Velké batohy a kufry vás požádají odložit do šatny. A protože je Bargello ze staré pevnosti, počítejte se schody mezi patry — bezbariérovost je tu omezená, ověřte si dostupnost výtahu, pokud ho potřebujete.

Se psem to bude jako jinde: do muzea obvykle nesmí, kromě asistenčních. Když cestujete s pejskem, vystřídejte se, nebo ho nechte v hlídaném stínu — nikdy v autě na slunci, to je v italském létě životu nebezpečné. Rady k cestování se psem po Itálii najdete v appce v sekci pes na cestách.

Proč Bargello, když je tu Uffizi a Akademie

Florencie umí být vyčerpávající. Tři hodiny ve frontě, davy, vedro, a do toho pocit, že musíte stihnout všechno. Bargello je lék na tohle. Není to druhořadá náhražka — je to první liga sochařství, jen bez cirkusu okolo. Kdo si chce z Florencie odnést nejen fotku v davu, ale i pár minut o samotě s opravdovým mistrovským dílem, jde sem.

A je tu ještě jeden důvod, který ocení rodiny a každý, kdo s sebou vleče unavené nohy: Bargello je menší a přehlednější než obří Uffizi. Dá se zvládnout za hodinu, děti se v něm neztratí a sochy bývají pro malé návštěvníky srozumitelnější než řady oltářních obrazů. Drak pod nohama svatého Jiří, nahý kluk s mečem, opilý bůh vína — to zaujme i toho, koho dějiny umění nudí. Berte to jako klidný kontrapunkt k davovým atrakcím.

Autem do centra Florencie? Nechte to být

Bargello stojí pár kroků od Piazza della Signoria, tedy uprostřed historického jádra — a to celé je zóna ZTL hlídaná kamerami. Když do ní bez povolení vjedete, pokuta vám přijde poštou domů, klidně s několikaměsíčním zpožděním a za jednu jízdu i víckrát. Auto nechte na záchytném parkovišti na okraji a do centra dojeďte tramvají, autobusem nebo pěšky. K Bargellu se stejně autem nedostanete — uličky kolem jsou úzké a zaparkovat tu nelze.

Kde přesně ZTL začíná a kudy se jí vyhnout, si ověřte ve vrstvě mýtného a ZTL; vhodná parkoviště a garáže na okraji jádra (i s ohledem na výšku dodávky) najdete v parkovací vrstvě. Kompletní pravidla pro řízení v Itálii (rychlosti, povinná výbava, pokuty) shrnuje přehled pravidla pro řidiče v Itálii.

Krátké shrnutí, ať na nic nezapomenete

Bargello je tajný tip Florencie: největší sbírka renesančního sochařství a skoro žádné fronty. Stůjte před Donatellovým bronzovým Davidem a pak si ho v hlavě porovnejte s tím Michelangelovým — jeden den, dvě éry. Pozor na pondělí, kdy je zavřeno. Kombinovaná vstupenka s Akademií se vyplatí. A autem do centra ne, ZTL a kamery. Odměnou vám bude velké umění v klidu, který u ostatních florentských top míst nezažijete.